Kamča Steinová - článek o Magnesia litera

Kamča Steinová (blogerka a šachistka) píše velmi hezké a čtivé příspěvky, ve kterých pouští uzdu své fantazii. I když Kamča patří do jiné generace, její vyprávění dokáže pobavit i čtenáře mé věkové kategorie, tedy ty poněkud za zenitem. 

Na IDNES.CZ/BLOG (15.4.22) napsala velmi hezké shrnutí udílení cen Magnesia litera - blog roku:

http://steinova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786249

Kamču můžete číst na těchto odkazech:

oficiální blog: https://kamistone2.webnode.cz

FB stránka: https://www.facebook.com/KamiStone-108600604644592

Magnesia Litera 2022 – Blog roku

15. 04. 2022 20:50:14

Kateřina Panou, Hana Vondráčková, Johanna Schischma; tři blogerky, které byly letos nominovány na cenu Magnesia Litera. Pojďme se na jejich blogy podívat.

Kateřina Panou – blog Řecké štěstí

Popis na stránkách Magnesia Litera: Řecké štěstí je vysoce literární blog, který je radost číst. Každý den jedna krátká glosa či fejeton o drobných i velkých věcech bez klišé a patosu. Každý den střípek poznání otevírající oči, dílem díky nadání autorky Kateriny Panou, dílem díky síle plynoucí z kontrastu dvou různých prostředí (blogerka je Češka žijící v řeckém městečku Parga). Kombinace civilního, věcného jazyka a smysluplného obsahu je u textu psaného pro radost v digitálním prostředí zcela nevídaná.

-

Můj názor: Blog Řecké štěstí mě zaujal nejen svým celkovým zpracováním, ale i poutavými a upřímnými články, které jsou doplněny o krásné fotografie. Autorka píše s lehkostí, popisuje svůj život v Řecku velmi realisticky. Nezaměřuje se jen na hezké okamžiky, ukazuje pravou tvář řeckého života. Kateřina vás svým psaním zkrátka úplně pohltí. Jakmile začnete číst, už se neodtrhnete. Někdy mi sice vadí časté chyby v interpunkci, ovšem autorka vše zachraňuje svou nefalšovanou láskou k Řecku a psaní. Řecké štěstí přineslo této blogerce životní štěstí, ale nepřineslo jí štěstí v Magnesii Liteře. Tam totiž nevyhrála díky štěstí, ale díky čtenářům a svému talentu. Moc gratuluji a těším se na knižní zpracování tohoto blogu!

-

Hana Vondráčková – blog Puberťačka před důchodem

Popis na stránkách Magnesia Litera: Blog Puberťačka před důchodem vznikl podle autorčiných slov „jako ventil na vypouštění přebytečné páry při péči o mámu s alzheimerem. Podobné jištění má každý kotel, u kterého hrozí výbuch z důvodu přetlaku. Tak proto.“ Alzheimeru se na blogu říká familiérně Ali a je to spolubydlící, který se do života autorčiny maminky i autorky samotné jednoho dne prostě nastěhoval. Nikoho se neptal. Zápisky o strastech spojených s nemocí jsou otevřené, upřímné, často mrazivé, ale skoro pokaždé humorné. Jde o humor černý, to se rozumí. A ačkoli je zde tato zákeřná nemoc všudypřítomná, čtenář má chuť číst příběhy s Alim dál a dál, aniž by se propadal do hlubší a hlubší deprese. Je to literatura plná voňavé i zapáchající člověčiny a neuhasitelné žízně po životě.

-

Můj názor: Blog Puberťačka před důchodem se stal pro mě letošním favoritem. Hana píše velice humorné a čtivé články, ve kterých se objevuje pořádná dávka ironie a sarkasmu. Život s Alim není jednoduchý, takže se domnívám, že pro autorku je blog vlastně takovým uklidňujícím místem, kde se může plně ponořit do svých myšlenek a na chvíli si odpočinout. Jestliže nechcete, aby vás špatné věci dostaly na samotné dno, musíte se otřepat, zůstat při zemi a jít dál, popřípadě si z toho udělat srandu. Takto na mě působí Hanin blog. Pokud se budete utápět ve vlastní lítosti a problémech, nedojdete daleko. Puberťačka před důchodem je určitě skvělou inspirací pro mnoho lidí. Ano, stejně jako u Řeckého štěstí, tak i u Puberťačky se najdou chyby v čárkách, ale protože autorka píše skvěle, nijak zvlášť mi to nevadí. Pro Hanu jsem hlasovala, doufala jsem v její výhru, ale myslím si, že i samotná nominace byla a je obrovským úspěchem.

-

Johanna Schischma – blog FrauSchischma

Popis na stránkách Magnesia Litera: Oprášený starý deník, nebo čerstvě vyfabulované zápisky? Hlas minulosti, či dílo fikce? Pokud však čtenář přistoupí na autorčinu hru, bohatě se mu odmění – vezme jej na dobrodružnou cestu časem, přinášející zábavu i poučení. Jeho průvodkyní se stane třiatřicetiletá dcera bývalého starosty „provždy německého a císaři věrného města Uničova“ Johanna Schischma. Píše se rok 1922 a její nepřikrášlené líčení života německého etnika na území nedávno vzniklého Československa rozhodně není opěvováním „starých dobrých časů“. Je přitom až s podivem, jak živý a barvitý obraz pojednávané doby skýtají tyto nedlouhé příspěvky (čítající do roku 2017 maximálně 140, poté 280 znaků), psané – samozřejmě česky – s obdivuhodnou vytrvalostí a pravidelností už celých šest let (a mapující tak uničovské dění od roku 1916!). Poutavé vyprávění zahrnující jak veřejnou, tak intimní rovinu tehdejšího života se nadto vyznačuje nadmíru čtivou a zcela srozumitelnou formou, prostou archaismů i germanismů, a přitom oplývající kýženou starosvětskou atmosférou.

-

Můj názor: Abych se přiznala, blog FrauSchischma mě zprvu moc nezaujal. Divila jsem se, proč porota nominovala do TOP 3 nejlepších blogů tohoto roku zrovna zápisky „nějaké Johanny", avšak když se na twitterové příspěvky podívám zpětně, nezdá se mi to špatné. Obdivuji autorčinu vytrvalost a styl, jakým píše. S Řeckým štěstím či Puberťačkou před důchodem nemohu FrauSchischmu porovnávat, protože tento blog je zcela odlišný. Velkou roli tu také hraje vkus. Mladší generace Johanniny zápisky příliš neocení, dají přednost předchozím dvěma blogerkám, avšak starší generace by FrauSchischmu mohla ocenit. Mě tento blog zaujal jenom svou netradiční formou, nic víc.

-

A co vy? Který z těchto tří blogů se vám zdá nejlepší?

U literární ceny Magnesia Litera se ještě zdržíme. Společně se zamyslíme nad tím, zda má kategorie Blog roku smysl, a jestli je vůbec možné vybrat nejlepší blog. Ale o tom až příště :)

Autor: Kamila Steinová | pátek 15.4.2022 20:50 | karma článku: 13.26 | přečteno: 604x

Zdroj: https://steinova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786249

Ali přítel nejvěrnější - 66 - vstávej lenochu ospalý

Vstávám kolem šesté hodiny ranní. Jednak abych stihla obstarat všechna zvířata, a pak taky musím připravit pro babi snídani a po ní kafíčko s donuty. 

Poslední dobou jsem nějaká unavená. Dozvuky chřipky a ospalé období, kdy zimní spánek ještě neskončil a jarní únava už začala. Vražedná kombinace. 

A pak je tu ještě Bubu. Kotě, které se celou noc vehementně domáhá mazlení. Ve dvě, ve tři... Občas se proto ještě na chvíli zavrtám do peřin. 

Jenže babi, která se, do růžova vyspinkaná, vyhrabe z postele nejdřív v devět, nedokáže pochopit, že v deset hodin může někdo ležet. 

Babi: "Ty ještě spíš? Už je deset hodin!" 

Já: "Já vím babi."

Za pět minut se z kuchyně ozývá popěvek. 

Babi: "Vstávej, vstávej lenochu ospalý, vstávej, vstávej, už je den." 

Já: "Babi. Já nespím. Jen jsem si na chvilku lehla." 

Babi: "Aha." 

Za pět minut slyším, jak si v kuchyni povídá se zvířaty. 

Babi: "Paničce se nechce vstávat. Běž za ní a vytáhni jí z postele. Ona ti něco dá." 

Já nic. Za dalších pět minut nakoukne ke mně do pokoje. 

Babi: "Ty nebudeš dneska vstávat?" 

Já: "Jen jsem si ještě a chvíli lehla." 

Za chvíli je zase mezi dveřmi. 

Babi: "My dneska nebudeme snídat?" 

Já: "Už jsi snídala i svačila." 

Babi: "Já si to nepamatuju." 

Já: "Za to já ale nemůžu babi." 

Babi: "Jenže já mám hlad." 

Já: "No to máš babi blbý. Za chvíli bude oběd." 

Babi: "Tak to už vydržím." 

Uběhne pár minut a z kuchyně se ozve prozpěvovaní. 

Babi: "Babička má hladíček aaa... babička asi umře hlady aaa, trápí mě tu hlady aaa aaa, babička umírá aaa, nikdo jí nedá najíst aaa..." 

Po hodině to vzdávám a vylezu. 

Já: "Ty bys mě nenechala odpočinout viď?" 

Babi: "Mně je tu smutno." 

Já: "A ty se nemůžeš na chvíli něčím zabavit? Máš tady puzzle, křížovky, skládací kostky..." 

Babi: "Kde? Já tu nic nevidím." 

Položím před ni všechny nabízené varianty. Babi popadne křížovky, vyndá tužku a brýle, otočí na mě zadek a začne luštit. Právě jsem pro ni přestala existovat. 

Po odpočinku je veta. Nu což. Udělám oběd a půjdu na zahradu. Květen a zahrádkářská sezóna se neúprosně blíží a mě čeká nechutných patnáct metrů čtverečních. Zrýt a zaplachtovat. 

A babi? Luští a nevnímá okolí. Šťastná to žena!

Hlášky - kandidatura

Babi se o politiku vždycky zajímala.  Sleduje různé debaty a neúnavně komentuje aktuální dění .

Nemá to vůbec snadné. Když si uvědomím, že dokáže sledovat dění v několika dimenzích současně... Já bych v tom měla totální hokej. 

Cesty, které s Alim podnikají, velmi pozitivně rozšířily její politický rozhled. 

Světonázor má rovněž konstantní a neměnný. Za všechno můžou komunisti. Přes to nejede vlak. Nevím sice, v kterém teď a tady jsou aktuálně u moci, ale raději to nezpochybňuju. 

Vzpomínám si na hlášku z vtipu, který kdysi mezi lidmi koloval :

"To víš. Já ti to řeknu, ty to někde vykecáš a mě pak zavřou." 

A tak radši mlčím. Co kdyby náhodou... 

Poslední dobou se často mluví o volbách, což babi nemohlo uniknout. Přeci jen mě zarazilo, když začala hovořit o kandidatuře. 

Babi: " Já se jim na to vyprdnu. "

Já: " Na co? "

Babi: " No na ty jejich řeči. Prostě se jim na to vykašlu. " 

Já:  "Na co se vykašleš?" 

Babi: " No. Na to, jak mě ukecávaj." 

Já:  "Kdo tě k čemu ukecává?" 

Babi: "No chtějí mě jmenovat." 

Já:  "Kam jmenovat?" 

Babi: "No do vlády. Na prezidenta." 

Polkla jsem naprázdno. Vůbec jsem netušila, že má babi takové ambice. 

Sice nevím, ve které části časoprostoru se jí této pocty dostalo, ale samozřejmě má moji plnou podporu. Věřím, že bude člověkem na svém místě. 

Doufám, že její kandidaturu podpoříte i vy. Aby byl ten svět zase v pořádku. 

Ali přítel nejvěrnější - 65 - ONI

Někdy je náš dům jako časoprostorový průchoďák. Úplná invaze. 

Tuším, že v tom má zase prsty Ali. Až se mi chce zakřičet "Proboha! Zavítejte tu bránu! Vždyť je to tu jako na Václaváku." 

Ne, že bych já osobně někoho viděla, ale babi o NICH mluví neustále. 

"Kdy přijdou?", "Nebudou mít o nás strach?", "Byli tady a říkali, že to musím udělat.", "Zkontroluj to, aby mi nevynadali, že to mám špatně.", "Byla jsem s NIMI na procházce.", "ONI odešli a nechali mě tady."... 

Když se zeptám, koho má na mysli, odpoví vždy "No. ONI."

Je mi trochu trapně. Nedokážu babi vysvětlit, že vůbec netuším, o kom to mluví. Nikoho totiž nevidím, ani neslyším, natož abych o NICH cokoliv věděla. Jednoduše nemám ani páru. 

A tak si tu tak žijeme. Já, babi, přítel a ONI. 

Ne, že by mě nějak obtěžovali. To nemůžu říct. Naturelem jsem v podstatě komunitní člověk. Plný barák lidí mi nikdy nevadil. Naopak mi to, svým způsobem, vyhovuje. Mám ráda, když je kolem šrumec. 

Jenže ONI komunikují výhradně s babi, takže si s NIMI moc srandy neužiju. A to nemluvím o tom, že jsou chvíle, kdy jsem radši sama. Nestojím o žádné šmírování ani očumování.

Občas se snažím cílenými dotazy zjistit něco bližšího, ale zatím bez výsledku. 

Babi: "Neměly bychom už jít?" 

Já: "A kampak bychom měly chodit?" 

Babi: "No, aby nás nehledali. Říkali, že máme večer přijít." 

Já: "A kdo?" 

Babi: "No. ONI. Aby na nás nečekali." 

Já: "Kdo ONI?" 

Babi: "No. Jak k NIM chodíme na jídlo." 

Já: "Ale my přece nikam na jídlo nechodíme. Vaříme doma. " 

Babi: "Tak to jsem ráda. Mně už se stejně nikam nechtělo. A kde budeme jíst?" 

Já: "No přece v kuchyni. Ty už máš hlad?" 

Babi: "Ne. Já jen jestli si můžu jít lehnout." 

Je to marný, je to marný, je to marný. 

Co mě však na té  "invazi" zaráží nejvíc je fakt, že bych si podle NICH mohla řídit hodinky. Padne pátá odpoledne, a jsou tu. 

Už několikrát mě napadlo, jestli třeba s babi nehrajou nějakou hru. Třeba na "krvavý koleno". Nevím, proč mě napadla zrovna tahle. 

Byla to obdoba hry na honěnou. Dodnes si pamatuji, jak jsme odříkávali:

... Šestnáctá hodina odbyla, lampa ještě svítila, sedmnáctá hodina odbyla, lampa zhasla! Následovala honička. Kdo byl chycen, stal se krvavým kolenem. 

Podobnost je samozřejmě čistě náhodná. Sedmnáctá hodina padne a babi zhasne v hlavě. Jako kdyby nebylo cílem hry někoho chytit, ale vypnout spojení. 

Tuším, že tuhle vypečenou hru vymyslel Ali a možná do ní zapojil i ONY návštěvníky z jiného teď a tady. 

Nevím, jak to dělají, ale jednou na to přijdu. Možná už zítra, pozítří, za týden, měsíc ... 

Magnesia litera - blog roku - nominace

 Vážení příznivci i věrní čtenáři. 

Dovolte mi prosím, abych se s vámi podělila o velikou radost.

Příběhy, které s vámi již přes rok sdílím, byly nominovány na cenu Magnesia litera, v kategorii blog roku.

Pokud vás povídání o soužití s Alim alespoň trošku baví, věnujte mu, prosím, svůj hlas na stránkách Magnesia litera:

Blog Hana Vondráčková, Puberťačka před důchodem 

https://www.magnesia-litera.cz/#nominace

 

Puberťačka před důchodem

Hana Vondráčková

Zobrazit blog 

Blog Puberťačka před důchodem vznikl podle autorčiných slov „jako ventil na vypouštění přebytečné páry při péči o mámu s alzheimerem. Podobné jištění má každý kotel, u kterého hrozí výbuch z důvodu přetlaku. Tak proto.“ Alzheimeru se na blogu říká familiérně Ali a je to spolubydlící, který se do života autorčiny maminky i autorky samotné jednoho dne prostě nastěhoval. Nikoho se neptal. Zápisky o strastech spojených s nemocí jsou otevřené, upřímné, často mrazivé, ale skoro pokaždé humorné. Jde o humor černý, to se rozumí. A ačkoli je zde tato zákeřná nemoc všudypřítomná, čtenář má chuť číst příběhy s Alim dál a dál, aniž by se propadal do hlubší a hlubší deprese. Je to literatura plná voňavé i zapáchající člověčiny a neuhasitelné žízně po životě.

Moc děkuji za všechny zaslané hlasy. Sice se nepodařilo vyhrát, ale i tak je to velký úspěch. 

Nechci nic zakřiknout, ale pokud všechno půjde dobře, dočká se blog knižního vydání. 

Držte prosím palce. 

Hanka ❤️