S babi je v poslední době dost složitá domluva. Když pominu její komplikovaný vztah s Alim, tak je téměř slepá, hluchá a občas i paličatá. Někdy jí podezřívám, že mi to dělá schválně. Pak se na ní podívám a vím, že ne.
Onehdá seděla na svém trůnu. Ostatně jako každé ráno. Je to nedílná součást ranního rituálu, bez kterého by byl den poněkud neúplný. Je to vlastně i takový malý náznak toho, co nás nejspíš přes den čeká.
Já: "Tak co babi? Budeš čůrat nebo kakat?"
Babi: "Ano."
Já: "Tak čůrej."
Po několika dlouhých minutách:
Já: "Tak co? Už to bude?"
Babi: "A co?"
Já: "No to čůrání a kakání. Už to bude?"
Babi: "Co?"
Já: "No jestli se ti chce čůrat nebo kakat."
Babi: "Ano."
Po uběhnutí dalších několika minut:
Já: "Tak jak? Už jsi se vyčůrala?"
Babi: "Co to je?"
Já: "No. Jestli se ti chce čůrat."
Babi: "Jo."
Já: "A kdy?"
Babi: "No to nebude jen tak."
Uběhlo dalších několik minut.
Já: "Už jsi se vyčůrala?"
Zavrtěla hlavou.
Já: "A chce se ti?"
Babi: "Jo."
Já: "Tak proč nečůráš? Proto tady přece sedíš."
Babi: "To já nevěděla."
Já: "Ty nevíš, že když se ti chce čůrat, tak musíš zatlačit?"
Babi: "Ne."
Já: "A budeš tedy čůrat nebo ne?"
Babi: "Budu."
Já: "A proč tedy nečůráš? Máš s tím nějaký problém?"
Babi: "Mám."
Já: "A jaký?"
Babi: "Překáží mi tam ty karty."
Stáhla jsem jí tedy kalhoty až pod kolena, neboť už vím, že karty jsou v překladu pleny (tedy většinou).
Já: "Máš ještě nějaký problém?
Babi: "Mám."
Já: "A jaký?"
Babi: "Když budu čůrat, tak to bude stříkat."
Podívala jsem se zkoumavě na kýbl, který stál pevně na svém místě a nic nenaznačovalo, že by mohlo, nějakým záhadným způsobem dojít k popisovanému efektu.
Já: "Nebude. To se neboj. Je to dokonale zajištěný."
Během několika vteřin se ozval typický, úlevný zvuk zurčící bystřiny. Po půlhodině snažení mi to znělo, jako andělský chór.
No. Není to vždycky úplně snadný, ale když se to podaří... VAU!!!
Zvítězily jsme nad hmotou. Alespoň pro dnešek.