sobota 30. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější - 21 - Alibabi

Přátelství babi a Aliho dávno přerostlo v něco víc, než je kamaradský vztah. Jedná se v podstatě o vzájemnou symbiózu. 

Jen stěží je od sebe rozeznáte. Když mluví babi, mluví zároveň Ali a naopak. Jsou doslova jedno tělo, jedna duše a jeden bez druhého nedají ani ránu. 

Kdyby mi to nebylo blbý, tak bych jí místo babi začala říkat Alibabi. Jenže to by si to pak leckdo mohl poplést se známou pohádkou  Alibaba a čtyřicet loupežníků, což by nebylo úplně správně. 

Ali sice vydá za celou tlupu, ale zásadně pracuje sám.

Je mazaný, zákeřný a nevyzpytatelný. 

Nepřepadává počestné pocestné v hlubokých lesích, nekrade peníze ani cennosti, ale o to je nebezpečnější. 

Ali svým obětem sebere úplně všechno. Bere vše, čemu se za celý život naučili, co prožili, koho milovali a čeho dosáhli. Krade všechno včetně nejniternějších myšlenek. 

Nezbyde nic. Jen prázdnota. 

Snažím se vymanit babi z jeho vlivu, ale urputně se brání. 

Dneska jsme například chtěly Aliho zapojit do hry v kostky, ale nepodařilo se nám to. Ne, že by nechtěl hrát, ale počítat ho jednoduše nebavilo. Odmítl i kanastu. Prý je to moc složité...., a tak jsme to vzdaly. 

Venku chumelí,  v kamnech nádherně praská, je tu teploučko, v rádiu hrajou jednu hezkou písničku za druhou a babi se šla vykoupat. 

Zatím to celkem zvládá a po lázni je vždy svěží. Jako by z ní spadl balvan. 

A když už je čerstvá, zkoušíme znovu promrskat ty žolíky. 

Musím babi hlídat, aby nefixlovala. Ta  potvora je totiž velmi mazaný a zákeřný protihráč a jakmile ji nehlídám, podvádí. 

Zkouší to na mě různě. Třeba předstírá, že bude vykládat, vezme z balíku kartu, pak jako zjistí, že jí něco chybí a vrátí kartu zpátky do balíku. Samozřejmě úplně jinou, protože ta původní se jí hodí daleko víc. 

Jindy na mě zkouší vyložit dva žolíky s jednou kartou nebo vyloží a nezbyde jí karta na zavření. Hodí na mě úsměv a myslí si, že tím je to vyřízené. 

A žolíky?  Zajímalo by mě, kde je pořád bere. Má jich věčně plnou ruku, zatím co já ho neviděla ani nepamatuju. 

Dokud babi hraje, nikdo by nepoznal, že má Aliho. Mozek jí pracuje na plné obrátky. Stav absolutního soustředění. 

Jakmile však karty odloží, jako by se posledních deset let, co s námi bydlí vymazalo. Prostě nejsou. 

Bezelstně se mě zeptá "Dáš mi nějakou noční košili na spaní? Já tu nic nemám. Jsem tu poprvé. A když nepojedu domů, tak bych neměla v čem spát..."  

Tak, asi tak je to s tím naším hraním. Něco za něco....















úterý 26. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější - 20 - karban

Většího karbaníka, než bývala naše babi, byste pohledali.

V době, kdy pracovala v rekreaci, jsem s ní často jezdila. Byly to takové ty zájezdy, pro zaměstnance, do podnikových zotavoven. 

Všichni, dospělí i děti, jsme se znali, takže kolektiv nebylo třeba stmelovat a první lahev většinou padla už cestou podnikovým autobusem. 

Karty v rukách rodičů šustily každý večer. 

Mastila se kanasta i žolíky a hrálo se dlouho do noci, či raního kuropění. 

Nedávno jsem při uklízení narazila na balíček karet a napadlo mě vyzkoušet, jestli si babi ještě vzpomene, jak se to hraje. 

Na internetu jsem nastudovala pravidla, abych nebyla za blbce, a zeptala se, jestli si nechce zahrát. 

Souhlasila. 

Rozdala jsem tedy karty a to bylo to poslední, co jsem byla schopna pochopit. 

Babi hrála, jako kdyby zrovna vstala od hráčského stolu. 

Pravda. Musely jsme trošku přizpůsobit pravidla, protože měla problém s drobnou motorikou, ale jinak jí to šlo naprosto skvěle. 

Snížily jsme počet karet na 12 +1 pro vynášejícího hráče. 

Také jsme si jasně rozdělily role. 

Já vyhrála míchání a rozdávání,  babi snímala a vynášela. 

Vydržela hrát více než dvě hodiny, což byl naprosto úžasný výkon. Že udrží pozornost takhle dlouhou dobu, jsem absolutně nečekala. 

Karty ji naprosto pohltily. 

Hlavu skloněnou, neustále si něco mumlala, počítala a přerovnávala.

Téměř nemluvila. Plně se soustředila na hru a... 

Ta potvora nade mnou i vyhrávala! Normálně zavírala z ruky!

Nebudu se zbytečně kroutit a otevřeně a potupně přiznám, že skóre bylo naprosto vyrovnané. 

Je vidět, že jsou věci mezi nebem a zemí, které Ali prostě neovlivní. 

Zkusíme ho s babi ještě někdy oblafnout. 

Většího karbaníka, než bývala naše babi, byste pohledali.

V době, kdy pracovala v rekreaci, jsem s ní často jezdila. Byly to takové ty zájezdy, pro zaměstnance, do podnikových zotavoven. 

Všichni, dospělí i děti, jsme se znali, takže kolektiv nebylo třeba stmelovat a první lahev většinou padla už cestou podnikovým autobusem. 

Karty v rukách rodičů šustily každý večer. 

Mastila se kanasta i žolíky a hrálo se dlouho do noci, či raního kuropění. 

Nedávno jsem při uklízení narazila na balíček karet a napadlo mě vyzkoušet, jestli si babi ještě vzpomene, jak se to hraje. 

Na internetu jsem nastudovala pravidla, abych nebyla za blbce, a zeptala se, jestli si nechce zahrát. 

Souhlasila. 

Rozdala jsem tedy karty a to bylo to poslední, co jsem byla schopna pochopit. 

Babi hrála, jako kdyby zrovna vstala od hráčského stolu. 

Pravda. Musely jsme trošku přizpůsobit pravidla, protože měla problém s drobnou motorikou, ale jinak jí to šlo naprosto skvěle. 

Snížily jsme počet karet na 12 +1 pro vynášejícího hráče. 

Také jsme si jasně rozdělily role. 

Já vyhrála míchání a rozdávání,  babi snímala a vynášela. 

Vydržela hrát více než dvě hodiny, což byl naprosto úžasný výkon. Že udrží pozornost takhle dlouhou dobu, jsem absolutně nečekala. 

Karty ji naprosto pohltily. 

Hlavu skloněnou, neustále si něco mumlala, počítala a přerovnávala.

Téměř nemluvila. Plně se soustředila na hru a... 

Ta potvora nade mnou i vyhrávala! Normálně zavírala z ruky!

Nebudu se zbytečně kroutit a otevřeně a potupně přiznám, že skóre bylo naprosto vyrovnané. 

Je vidět, že jsou věci mezi nebem a zemí, které Ali prostě neovlivní. 

Zkusíme ho s babi ještě někdy oblafnout. 












neděle 24. ledna 2021

Hlášky - 3 - kafař

Ráno připravím babi snídani. 

Velká houska s choceňským máslem a šunkou, nápoj z matchy a léky.

Babi vstane, vše sní a vypije. 

Po pár minutách zapíná konvici a dosypává do hrnku kafe.

"Bude něco k snídani?"

"Babi. Před chvílí jsi zbaštila celou housku.."

"Ne."

"Ale ano. Velkou housku se šunkou." 

"Ne." 

"Tady je ještě hrnek od čaje." 

"Tak to si nepamatuju." 

"Jestli máš ještě hlad, tak tady máš zákusek." 

Babi vypije kafe a sní zákusek. 

Po 20 minutách zapíná konev a dělá si kafe. 

"Máš něco k jídlu?" 

"Ty máš ještě hlad?" 

"Ne. Chuť." 

"Tady je poslední čokoládová trubička. Tak si ji Vem." 

Babi sní trubičku a vypije kafe. 

Po 10 minutách zapíná varnou konev. 

"Babi. To už si jdeš dělat další kafe? Teď si dvě dopila." 

Babi s pohledem, ze kterého jasně čtu, jak jsem úplně blbá a ubohá, vypíná konev.... 

Vidím na ní, že jakmile odejdu z místnosti, zapne konvici a uvaří si další kafe... 

Po chvíli nevydrží a zeptá se. 

" Myslíš, že bych si mohla udělat kafe? 

"Babi už jsi měla 2 během půl hodiny!" 

"No to by už asi bylo moc. Když já bych potřebovala něco, co by mě rozproudilo." 

"Tak si Vem zmrzlinu." 

"No vidíš, to by mě mohlo postavit na nohy.." 

..….. 





sobota 23. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější - 19 - Martinka

Nedávno jsme dali s přítelem hlavy dohromady a usoudili, že je na čase poohlédnout se po nějaké té výpomoci. 

Babi s Alim si poslední dobou žijí svým vlastním životem a většinu času tráví mimo nás. 

A protože už na ně není žádné spolehnutí, je potřeba nějakým zásadním způsobem tuto situaci řešit. 

Každý měsíc potřebujeme dovykrýt pár dnů. 

Nikoho cizího jsme nechtěli, a tak  padla volba na naši kamarádku Martinu.

Jsem moc ráda, že naši nabídku přijala. 

Byla to velmi šťastná volba.

Pro nás to znamená velikou úlevu a pro babi oživení dlouhých dnů. 

Babi je nadšená, že má přítelkyni , která si s ní povídá, luští křížovky, chodí na procházky... ,ale hlavně "JE ČERSTVÁ"!

Celý den se věnuje jen babi a chvilkama to vypadá, že zastínila i Aliho zářící hvězdu. 

Pookřála a jakoby se rozzářila. Je samý úsměv. Má se najednou na co těšit a pro co žít. 

Tento týden jsem přišla z práce dřív. Sedla si s holkama ke kafi. Byl tu takový hezký klid. 

Hodinu jsme jen tak seděli a povídali si.

Takovou pohodu jsem ve všední den dlouho nezažila. 

Babi už sice byla po celém dni utahaná, chvilkama měla problém se soustředit, ale byla šťastná. 

O víkendu vyprávěla jen o Martince. Celý den. Pravda lecos trochu přikrášlila, doplnila o další aktivity, přidala místa i dění, ale i tak to byla velmi příjemná změna. 

Pravda. Nebyla jsem tu s nimi celý den, takže je klidně možné, že si přeci jen chvilkama s Alim odskočila do časoprostoru a s Martinkou z jiné dimenze zažívala další a další příběhy. Je i možné, že má ta druhá Martinka úplně jiné děti a s babi chodí na dlouhé procházky po městě a hraje s ní karty. Možná že spolu pracovali a možná si opravdu spolu jako děti hráli, přestože tady je mezi nimi věkový rozdíl čtyřicetsedm let.... 

No a co. Pro mě je důležité, že si Martinka z mojí dimenze rozumí s babi v našem společném teď a tady. 

A vím, že dokud k nám bude chodit, můžu být klidná a babi bude spokojená. 

















úterý 19. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější - 18 - Ali je náš

Když si něco pojmenujete, získáte k tomu úplně jiný vztah. 

Od té doby, co jsme Alimu dali jméno, stal se skutečným členem naší rodiny. 

Je to s ním stejné, jako s jakýmkoliv jiným příbuzným. Nemůžete si ho vybrat, nemůžete ho nechat zmizet, a tak jsme ho vzali na milost.

Někdy je veselý, jindy by ho člověk nejradši něčím praštil, ale většinu času nám jen komplikuje život, leze nám na nervy a dmítá se hnout. 

Babi si dokonale omotal kolem prstu a nás donutil ho respektovat. 

Jako na houpačce. Jednou má náladu dobrou, jindy je melancholické, pak zas vzteklý nebo neskutečně paličatý. Jako malé dítě. Babi však totálně podlehla jeho kouzlu a odmítá používat mozek i nohy. 

O co víc nepoužívá hlavu, o to víc klade všetečných otázek. Nemyslím různých otázek. Na každý den si vybere tak dvě nebo tři a ty pak klade celý den. 

Včera jsme měli den kolik je hodin, kdy někdo přijde a kdy pojedeme domů. 

Otázky během dne naštěstí střídá. To aby mě tak rychle neudyndala. 

Možná, že zkouší, jestli jsem ve střehu. Je to taková hra na to, kdo dýl vydrží. 

Babi klade a já se snažím, aby přemýšlela nebo se alespoň hýbala a tak kladu taky. Protiotázky. 

A kolik myslíš, že je hodin ? 

A kdopak by měl přijít? 

Tebe to se mnou neba? 

A kampak bys chtěla jít? 

S hodinami je to pravda složitější. Musí otočit hlavu nebo se zvednout, a to se jí moc nechce. 

Jenže já jsem beran, takže jsem fakt hodně tvrdá a neřeknu. Fučík byl proti mně vyloženě ukecanej frajer. 

Babi střelí něco od boku a já na to, že ne, tak to zkusí znovu a znovu, až nakonec vstane a podívá se. 

Někdy se mnou hraje tipovací soutěž. Zkouší se trefit do správné odpovědi. Je v tom dobrá a vydrží fakt dost dlouho. 

Třeba jaký je rok. Vyjmenovává jeden po druhém a mě to připomíná počítání oveček. 

Umí však překvapit a občas mě převeze  tím, že se podívá do novin, což vnímám jako významný úspěch celého snažení . Spojení proběhlo a babi využila své kombinační schopnosti!

Co chtít víc?























pátek 15. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější - 17 - je sychravo

Nastalo sychravé počasí a babi do časoprostoru zdrhá stále častěji. Skoro to vypadá, že už se jí v té naší dimenzi vůbec nelíbí, a tak mizí jinam. 

Pravda. Ono to poslední dobou opravdu za moc nestojí. 

Někdy jí ty její úniky závidím. 

Babi stačí i obyčejné klimbnutí a je pryč

Ježisi! Co já bych dala za spánek! A s krásnými sny? No to je SEN..! 

Pořádně jsem se nevyspala ani nepamatuju. 

Zatím, co běhám mezi sporákem, pračkou a zvířaty, babi si užívá v časech, kdy byla mladá, krásná a šťastná. 

Po návratu se s námi nikdy nezapomene podělit o své zážitky. 

Někdy se stane, že během svého cestování v čase, dokáže prožít paralelní život i s postavami z různých pořadů, seriálů nebo filmů. 

Vůbec nechápu, jak to dělá. A opravdu se to SNAŽÍM pochopit. 

Napadá mě jediné vysvětlení. A to, že kromě všech prožívaných teď a tady, existuje i filmové a televizní teď a tady. 

Já vím. Zní to fantasmagoricky. Kdyby tomu tak bylo,.. tak by to byl fakt těžkej masakr. 

Ať je to, jak je to, babi to prostě ba, protože v aktuálním teď ji to neba. 

I když máme doma spoustu mazlících zvířátek, babi se nám nudí, nudí a trudí. 

V létě může babi strávit celý den venku na čerstvém vzduchu, ale jakmile se ochladí a potemní, sedí doma a buď vymýšlí blbosti nebo přemýšlí nad hovadinama. 

Omlouvám se. Chtěla jsem napsat, že se mi snaží pomoct, přemýšlí za mě a radí mi, jak mám co dělat. 

Sedí v kuchyni u stolu, pozoruje mě při práci (radí mi), poslouchá rádio a chvilkama je duchem je bůhví kde. 

Za chvíli se probere do tvrdé reality, aby zjistila, že to byl jen další sen... 

.... "V kolik přijedou?"

"A kdopak babi?"

"No turisti."

"Jaký turisti?" 

"Já myslela, že máme tábor. My už ho nemáme?" 

"Nikdy jsme žádný neměli babi.." 

V ty chvíle je mi jí hrozně líto, ale zároveň jí ty báječné zážitky závidím..., i když... přeci jen jsem radši tom svém hektickém TEĎ. 













sobota 9. ledna 2021

Hlášky - 2 - večer nebo ráno?

"Kam se chystáš, že jsi oblečená a v botách ?" 

"Jsi říkala, že někam půjdeme." 

" Babi. Je večer. Nikam nejdeme. To se ti asi něco zdálo." 

"Jé. Já myslela, že je ráno . Jsem se vzbudila..."

Oblékne se do pyžama. 

Za chvíli se vrátí opět oblečená. 

"Proč jsi se zase oblékla? Je večer. Nikam nejdeme." 

"Já myslela, že to budeme muset dodělat..." 

"Co bys chtěla dodělávat?" 

"No.... rovnaly jsme ty věci..." 

"Jaké věci?" 

"No... tady v podniku. Aby to bylo v pořádku.." 

"Tady žádný podnik není. Tady jsme doma."

"A co tady okolo.. nebo tam nahoře..?" 

"Ani v okolí, ani nahoře žádný podnik není .." 

"Vždyť tu byla ta naše šéfová.." 

"Jaká šéfová?" 

"No ta, co nás tu má na starost." 

"Babi. Žádnou šéfovou nemáme. Tohle je domov. Ne podnik. Jsme doma. Všechno je hotový, vyřízený  a zařízený. Nemusíš vůbec nic řešit." 

"Tak to se mi ulevilo. Já jsem se bála, abychom to stihly " 

"No vidíš. Tak se zase převlékni do pyžama a jdi si lehnout." 

"Tak dobrou." 

"Dobrou." 












čtvrtek 7. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější 16 - nepřítel pohybu

Pohyb je důležitý. A já jsem fakt tvrdá.

Snažím se, aby byla babi co možná nejdéle "soběstačná" a aby měla nějaké povinnosti. 

Kromě vynášení odpadků a nalámání starého pečiva pro slepice si uklízí vyprané prádlo, vaří si kafe... 

Jsou to drobnosti, ale pomůžou. Ano. Musím občas něco připomenout, protože všechno řídí Ali. 

Ali taky rozhoduje, do čeho se babi zrovna chce. Moc toho není. 

Jedna věc ji však přitahuje, jako magnet. 

A tou je nádobí.

Nedokáže odolat pokušení. 

Má přísně zakázáno jeho mytí a uklízení. 

A přestože je nad dřezem veliká cedule, babi ji totálně ignoruje. A vůbec to není tím, že si to nepamatuje. Ona přesně ví, že to dělat nemá.

Rčení o zakázaném ovoci funguje  naprosto spolehlivě. 

Sedí v kuchyň, číhá a jakmile odejdu z místnosti, umyje alespoň lžičku nebo uklidí třeba cedník na neznámé místo. Abych z toho taky něco měla. 

Babi je prostě takovej bazilíšek. Nasadí nevinej kukuč a dělá, jakoby nic. 

"Já na to ani nesáhla.. No čestný slovo. Vůbec si nepamatuju, že bych něco takového dělala... " 

Asi nemusím říkat, že už jsem na čestné slovo dost háklivá.

Tento výraz hned dostane úplně jiný rozměr. 

Babi však těmito okamžiky žije a má radost, že mě zase převezla. 

Čas od času se zeptá. 

"Kdybys potřebovala s něčím pomoct, tak řekni." 

"No. Mohla bys třeba zamést." 

"To se mi nechce." 

"Ty bys chtěla jen práci, u které se sedí. Viď? Je to jen takový řečnický obrat." 

"Jo." 

Zkrátka dostat babi z židle je někdy nadlidský výkon.

Jakmile přijde řeč na zvedání zadku nebo, nedej bože, na nějakou tu procházku, obrátí oči v sloup, nasadí výraz ala "v posledním tažení" a sílpavým hlasem pronese ".. já nemůžu.. je mi hrozně špatně.." 

Herecký výkon hodný nominace na Oscara. 

Kdybych ji neznala, vyděšeně bych volala sanitku. 

Stačí však vytáhnout tatranku nebo zmrzlinu, vykouzlí široký úsměv a blaženě pronese:

" No vidíš. To je nápad!" 

Asi si dám taky. Dělá to dobře na nervy. 













neděle 3. ledna 2021

Hlášky - 1 - volby

To jsem ráda, že jsi tady. Bála jsem se abych to správně udělala. 

A co budeš dělat? 

No až půjdeme dneska k těm volbám. 

K jakým volbám? 

No ráda bych ti dala hlas, tak abych to udělala správně. 

Ale já nikam nekandiduju. 

Ne? To je škoda. 

A kam bych měla kandidovat? 

No do strany. 

Ježiši! A do jaké? 

No do sociální demokracie. 

Vždyť je nesnášíš?!

To mě jen tak napadlo. 

Stejně žádné volby nejsou. 

Nejsou? 

Ne. 

Po 5 minutách :

Kdo bude hlídat ty volby? 

Jaké volby? 

No. Budou přece volby. 

Babi. Nebudou. 





Ali přítel nejvěrnější 15 - já to nebyla

Babi si nikdy s ničím nedělala velkou hlavu. Je přesně ten typ člověka, o kterém se říká že je totálně splachovací .

Je obdivuhodně sebevědomá a dokáže bravurně zatloukat, aniž by hnula brvou. Fučík byl proti ní úplnej břídil. 

Když k tomu přičtete potřebu seberealizace a uznání .... 

Nemá to s námi zkrátka jednoduché. Její schopnosti a zkušenosti bohužel nedokážeme vždy dostatečně ocenit. 

Je takový náš montér Váňa. O co méně toho o daném spotřebiči ví, s o to větší vervou se vrhá do vyřešení jakéhokoliv problému či opravy .

Občas se stane, že si v záplavě ostatních věcí nevzpomene, jak se něco zapíná, vypíná nebo ovládá. 

Někoho zavolat je pod úroveň.

Jednoduše vyzkouší všechny čudlíky, páčky, kohoutky, tlačítka... oběma rukama najednou.. všechno najednou.. 

Je to pak takový kvíz. 

Otázka : Co všechno babi mohla zmáčknout? 

Správná odpověď : Všechno 

Když pak ponížena vítězstvím techniky nad člověkem, přijde a řekne "Mně to nějak nejde..", musím to chvíli rozdýchávat. 

Někdy se jedná pouze o vytažení rozdvojky ze zásuvky (velmi oblíbená taškařice), a jindy o půlhodinové pátrání po tom, kterou kombinaci stisků babi zvolila. 

Myslím si, že by se měla nějakým zásadním způsobem změnit délka záruční doby ovladačů k televizi. 

Jako ideální bych viděla tak půl roku. Maximálně. 

Je to velmi nekvalitní výrobek. Krytka baterií vydrží pouze jednu jejich výměnu. A ještě se u toho zlomí nůž. 

Záměrně píšu "se u toho zlomí". 

Babi totiž nikdy na nic nesahá a nic nemontuje. A zásadně nelže.

"Čestné slovo, že jsem na nic nesahala." 

".. a nemohli to udělat, jak tady byli..." 

"... pořád si tu u mě něco berou..." 

Nikoho jiného jsme však nikdy nepřistihli, takže zbývá jediné logické vysvětlení. Dělá se to samo. 

Dalšími chybovými výrobky jsou například :

Pojistný ventil u topení (samovolné stržení), světlo nad sporákem (samovolné odpadnutí krytu), lednice (sama se otevírá), mobilní telefon (samovolné blokování čísel) .. 

A tak bych mohla pokračovat. 

Apeluju proto na výrobce. 

"Dělejte to prosím vás pořádně." 













sobota 2. ledna 2021

Ali přítel nejvěrnější 14 - výlet za město

Některé traumatické zážitky z dětství bývají velmi silné. Neustále se vracejí. Celý život. 

A babi dětství neměla úplně idylické. 

Válku strávila na statku u babičky, kde byla, navzdory situaci, šťastná. Jenže pak se to celé nějak podělalo a zemřel tatínek. 

Padl poslední den války. U Zbraslavi. Při obraně Prahy. 

Takovej blbej pech. 

Maminka se to dozvěděla na ulici a v šoku ji nenapadlo nic lepšího, než vzít dceru sebou do márnice. 

Babi bylo tehdy 12 let. 

Asi nic moc den. Nechtěla bych nic podobného zažít a opravdu to nechci zlehčovat. 

Ten příběh jsem slyšela snad milionkrát.

S každým opakováním se trochu změnil. 

Z původní verze už toho moc nezbylo. 

Babi v květnu bývá hodně naměko. Vzpomíná na tatínka, kterého velmi milovala. 

Předloni 9. května  se příběh táhl celým dnem jako červená nit.  

Bylo krásně  a babi nemluvila o ničem jiném. 

Pro ten rok bylo Pražské povstání v Kostelci. 

Přes to nejel vlak. 

Žádný z mých argumentů, který tvrdil něco jiného, neprošel. Veškeré moje důkazy byly rozmetány na prach. 

Neuspěla jsem ani s poznámkou, že tatínek padl při obraně Prahy. Proto PRAŽSKÉ povstání. 

Ne. Kostelec. 

Aby dokázala, jak hluboce se mýlím, slíbila, že mi ukáže pomník. 

Tušila jsem, že to bude trochu delší výlet. Zabalila jsem proto něco k snědku a dostatečně množství vody. 

Babi zvolila směr Mělník a vyrazily jsme. 

Minuly jsme náměstí, prošly kolem benzínky a volným krokem přecházely most přes Labe. 

Zde poprvé babi trochu znejistěla. 

"Ten most je nějakej jinej."

"Babi, nebude to tím, že jsme v jiném městě?" 

Zeptala jsem se nesměle. 

"Ne, ne. Tamhle kousek už to bude..." 

".. co je to tamhle?.. " 

"To je elektrárna, babi.." 

".. ta tu nebyla..vypadá to tu jinak.." 

Opakuju opatrně... "Nebude to tím, že jsme v jiném městě?" 

".... a není možné, že by..." 

"Není, babi." 

Hovor v tomto duchu probíhal ještě několik desítek minut, než připustila možnost, že by se mohla mýlit. 

Na chvíli jsme se přiblížily realitě. Neumím si představit, co všechno se jí cestou muselo honit hlavou. 

Přijetím aktuální skutečnosti pocítila chvilkový pocit úlevy.

Došly jsme k parčíku, usadily se na lavičku a rozbalily svačinu. S plným žaludkem je svět hned hezčí. 

Stromy poskytovaly příjemný stín, a tak jsme tam s babi seděly skoro hodinu. 

V podstatě to byl hezký výlet. 

Doma si lehla k televizi a v mžiku byla ťuhýk. 

Zajímalo by mě, o čem se jí zdálo. 

Možná, že tu noc strávila s tatínkem. 

A je úplně jedno, jestli to bylo v Kostelci nebo kdekoliv jinde. 
















Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...