Odkaz na FB stránkách - Českomoravská psychologická společnost

Zmínka s odkazem na můj blog byla uveřejněna na FB stránkách Českomoravské psychologické společnosti :

Ali přítel nejvěrnější - 30 - první dveře vpravo

Ali byl s námi už od rána. S babi si celý den užívali někde v časoprostoru a v naší dimenzi se moc nezdržovali. 

To Ali dlouho neudělal, takže mě to trochu zaskočilo. Ale snažím se jim do toho nekecat. Chápu, že kamarád je kamarád, a dokonce i to, že si spolu chtějí užít nějakou tu legraci nebo dobrodružství. Ona mi to pak babi stejně povypráví.

A i když jim ledacos nevěřím, přeci jen je mi trochu líto, že tam nemohu být s nimi.

V den o kterém vyprávím, byli na návštěvě u maminky s tatínkem, a pak i u babičky s dědečkem. 

Z této sešlosti jsem znala jen maminku, která mě v podstatě vychovala. 

Bylo by skvělé podívat se jak tenkrát žili, co jedli, jak se oblékali, jak co dělali, ... Například děda byl dragounem a chodil v uniformě. To by bylo něco! 

Jenže nebude, páč já časem cestovat neumím. Ještě že mi to babi všechno povypráví. Pro jistotu několikrát. To abych si to líp pamatovala. Ani nevím, co bych si bez toho jejího vyprávění počala.

Jak je vidno, prožily jsme z historického hlediska velmi zajímavý, i když značně monotematický den a byly z toho obě řádně uondané. 

Seděly jsme v kuchyni a babi pronesla větu, která z celodenních hovorů poněkud vybočovala. 

"Nevíš, kde budu dneska spát?" 

To cestování ji chuděru fakt zmohlo a chtěla si zkrátka odpočinout tam, kde právě byla. A protože už bylo na čase jít na kutě, řekla jsem jen "První dveře vpravo, babi." 

A babi šla, a uložila se k spánku, spokojená, že jsme jí neposlali domů a přitom neví, že já nevím, které domů vlastně myslí ...

Ali přítel nejvěrnější - 29 - kalhotky

Takřka měsíc jsme si užívaly idylického období bez zmatených řečí i výmyslů. Jeden by myslel, že si Ali vzal na chvíli volno. Problém je však v tom, že Aliho to, na rozdíl od nás, evidentně nebavilo. 

Možná je to jen uraženou ješitností , ale dává nám to odloučení teď docela sežrat. Jako by načerpal energii pro vymýšlení dalších blbostí a srandiček. 

Babi dlouhodobě odmítá nosit plenkové kalhotky. Je to pod její úroveň a není síly, která by ji přesvědčila o užitečnosti tohoto praktického doplňku a přiměla ji k užívání vymožeností moderní doby. 

Přestože se občas stane menší nehoda, kdy nestihne doběhnout do výsostných míst, kalhotky si zkrátka nevezme, protože v nich má velký zadek. Lidsky tomu rozumím. 

A tak nám spotřeba spodního prádla utěšeně roste, a já peru a peru. Nevadí mi to do okamžiku, kdy mi začne tvrdit, že jí ty kalhotky někdo krade. 

Jsem po babi jediná ženská v baráku, tak se omlouvám, že si to beru trochu osobně. Naštěstí babi nepodezřívá mě, ale tu druhou, co k nám chodí a co jsem ji v životě neviděla. 

Mám dost bujnou představivost, ale to, že by někdo kradl zánovní bombarďáky velikosti XL, si fakt představit neumím. 

Ale babi trvá na svém a nenechá se zvyklat mými logickými argumenty. Má patrně pocit, že domělá krádež jejích kalhotek, je srovnatelná s loupeží  korunovačních klenotů. 

S urputností brání svoji pravdu a neváhá použít ani výrazy tak těžkého kalibru, jako "čestné slovo" nebo "na mou duši". Tím mě vždycky dostane, takže jsem ochotná uvěřit i tomu, že nemá dvacatery, ale pouze čtvery kalhotky. 

Jenže pak vytahuji prádlo z pračky a počítám 1, 2, 3.... 14, 15, 16 kalhotek za týden?!? 

Napadá mě jediné vysvětlení. Zloděj mi ty kalhotky tajně vrací do koše na prádlo. 

Tak to je fakt vrchol! 

Kam ten svět spěje.. ?! 

Ali přítel nejvěrnější - 28 - kremrole

Mám takové podezření, že je babi pěkně kvítko, které si pamatuje, jenom to, co chce. Respektive jen to, co je pro ni výhodné a z čeho má nějaký užitek. 

Abyste dobře pochopili, jak moc je, omlouvám se za ten výraz, "vyčůraná", pokusím se celou trapnou záležitost demonstrovat na názorném příkladu. 

Kamarádka ráda a velmi dobře peče. A protože jí to fakt baví, zásobuje svými úžasnými výtvory celé široké okolí. 

My zas máme slepičky. A ty snášejí vajíčka, co jsou do těch dobrot potřeba. A protože už se nějaký ten pátek kamarádíme, jsou ty naše domácnosti více méně sdílené. Já dám to, ona ono, já vajíčka, ona mazanec , já ovoce, ona koláč ...

Až potud by bylo všechno v pořádku. Ano. Záměrně říkám by bylo, nebýt bábiny slabosti jíst sladké. 

Patrně již tušíte, kam tím mířím. Přesně tak. Babi pomalu neví kdo jsem, natož aby si vzpomněla, jak se jmenuju. Jakmile však řeknu Anička, ví naprosto přesně, o kom mluvím, a to i v případě, že jí nevidí třeba týden! 

To, že vařím a snídaně má div ne "předkousané", toho si ani nevšimne. Pravidelně snídá dvakratkrát, protože zapomene, že už jedla. Ale, že sladkosti nosí Anička, to si pamatuje naprosto zázračně. 

Tuto nespravedlnost jsem si uvědomila dnes, když Anička přinesla domácí kremrole. 

Nic lepšího jsem v životě nejedla. I přesto jsem se s babi "bratrsky" rozdělila. Takovej jsem charakter! 

Samozřejmě jen proto, aby nebyla tlustá, jsem snědla dvě a babi dala jednu. Bylo to koneckonců pro její dobro. Pořád má strach, aby neztloustla...

A jak jsem je tak měla v tom bříšku, pochopila jsem, proč to tak je. 

Ty kremrole jsou, tedy vlastně byly, prostě nezapomenutelný. 

Tak promiň babi. Příště se pokusím rozdělit fifty fifty. I když to bude hrozně těžké... 

Ali přítel nejvěrnější - 27 - hry bez hranic

Hry bez hranic. Když se vysílaly poprvé, dávno, dávno tomu, bylo mi zhruba 30 let. Totální retro, které mi vyplavuje krásné vzpomínky. Na tehdejší dobu to byl úžasný televizní počin, který se zaručeně nesmazatelně vryl do paměti mnoha lidí. Pravda. Někomu víc, někomu méně... 

Reklamní upoutávky na reprízu tohoto  mezinárodního klání běží v televizi už nějaký čas. Přiznám se, že se na tento pořad, i kdyby jen z nostalgie, moc ráda podívám a zamáčknu slzu dojetí. Jsem totiž ten typ, který brečí i u Spartakiády. 

Každý večer se s babi snažím hrát karty. A protože má teď celkově dobré období a při hře by nikdo nepoznal, že něco není v pořádku, přestala jsem být ostražitá. Nějak jsem odvykla příběhům, které nemají hlavu ani patu a logika je pro ně naprosto cizím  výrazem. 

Není proto divu, že mě babi poněkud zaskočila větou, vyřčenou po ukončení hry. 

"Jsem zvědavá, kdy všichni dorazí..." 

"A kdo babi?" 

"Ti naši spoluhráči ..." 

"Jaký spoluhráči?" 

"No. Jak hrajeme ty hry... z týmu... " 

"Jaké hry?" 

“No ty soutěže... na náměstí..."

"Ale babi. To se ti asi něco zdálo... " 

"Nezdálo. Ale to nevadí... " 

Málem jsem začala věřit, že se její stav zlepšil. Že nás Ali opustil. Možná mě na chvíli přepadla i hrdopyšná představa, že třeba zafungovala kombinace všeho, co babi ordinuju. 

Jenže pak jsem si uvědomila, že je to blbost, a že to s největší pravděpodobností bude spíš tím, že jen aktuálně nemá čas, ani potřebu přemýšlet o něčem jiném.  

Po snídani vytáhne noviny ze schránky a luští a luští. Celý den. Je do toho zabraná tak, že kdybychom ji i se židlí přenesli jinam, ani by si toho nevšimla. Baví jí to a já jsem ráda. 

Po večeři den zakončíme několika partičkami karet a jdeme na kutě. 

Na zbytečné řeči zkrátka není čas. 

Když mi to docvaklo, na chvíli se mi tak nějak nepatřičně a nepochopitelně ulevilo. Jakože nejen v Globusu, ale i u nás je svět ještě v pořádku. Nic výjimečného se neděje a Ali je tu pořád s námi. Naprosto sobecky přiznám, že mi zas tak moc nechyběl. Nahlas to však radši říkat nebudu. Co kdyby náhodou poslouchal...

Výživa mozku, aneb jedna paní povídala - alzheimer

Ráda bych se s vámi podělila o informace, které jsem nashromáždila během péče o mámu. A protože jsou doplňky stravy drahé, nakupuji většinu produktů v sypké formě a plním je sama do nakoupených želatinových kapslí velikosti 00. Některé přidávám do spací čokolády, jiné přidávám do ranního nápoje z matchy a ty nakapslované s babi užíváme.

Pokud mi pomůžete seznam doplnit o věci, se kterými máte zkušenost, budu moc ráda. 

Vitamín E - u mírné formy alzheimera, může pravidelné užívání zpomalit zhoršování stavu pacientů. 

Panenský olivový olej - obsahuje složku zvanou oleocanthal, která prý dokáže měnit strukturu toxických bílkovin ADDL v mozku. 

Ryby - především losos, pstruh a sardinky, jsou bohatým zdrojem omega-3 mastných kyselin, které pomáhají zvýšení mozkové aktivity a jsou důležité k vytváření mozkových nervových buněk.

Káva - pravidelné pití kávy je díky vysokému obsahu antioxidantů spojeno s nižším rizikem vzniku neurologických onemocnění. 

Borůvky - flavonoidy obsažené v těchto plodech podporují regeneraci mozkových buněk a zlepšují jak dlouhodobou, tak i krátkodobou paměť. 

Kurkuma - kurkumin zejména v kombinaci s piperinem (pepř) může vyčistit amyloidní plaky, které jsou charakteristickým znakem alzheimera . 

Zinek - zásadní prvek pro nervový systém. Nedostatek zinku bývá příčinou mnoha neurologických stavů. 

Měď - mozek ji potřebuje k řízení nervových signálů. 

Železo - nedostatek způsobuje tzv. mozkovou mlhu a narušení funkcí mozku (zhoršení paměti a schopnosti učení) 

Hořká čokoláda - Hořká čokoláda a kakaový prášek obsahují hned několik sloučenin, které podporují mozkovou aktivitu. Zejména jsou to flavonoidy, kofein a antioxidanty.

Glukóza (hroznový cukr)  - palivo pro mozkovou činnost. Mozek si neumí vytvářet zásoby energie, proto vyžaduje její neustálý příjem.

Kyslík - Nedostatek kyslíku postihuje jako první nervový systém. Při mírném nedostatku pociťujeme slabost, či chvilkovou nepozornost. Trvá-li nedostatek kyslíku déle, nastávají poruchy logického myšlení, krátkodobé paměti a smyslů, zejména zraku, poruchy hybnosti, ad.

Vitamin B9 (kyselina listová) - je důležitý pro nervovou soustavu a dělení buněk. 

Gotu kola - pozitivní vliv na zlepšení koncentrace, posílení paměti a schopnosti učit se.

Brahmi - posiluje paměť, přispívá k lepší funkci mozkového centra pro soustředění a již zmíněnou paměť.

Jablka - podporuje kognitivní funkce mozku v čele s pamětí 

Ginko biloba - pozitivní účinky na paměť díky tomu, že rozšiřuje cévy a podporuje krevní oběh

Vaječné žloutky - jsou nejbohatším zdrojem cholinu. Je to základní látka pro dobrou funkci mozku. Působí jako prevence šedého zákalu. 

Lecitin - dokáže v krevním oběhu rozpouštět škodlivý LDL cholesterol.Lecitin obsahuje cholin, který se v našem těle přemění na acetylcholin, který přenáší v mozku impulsy mezi nervovými buňkami. Patří mezi několik málo látek, které jsou schopny proniknout bariérou mezi krevním řečištěm a mozkovou tkání a tím usnadňují přístup látek přímo k mozkovým buňkám. 

Taurin - Podporuje činnost mozku, srdce a zlepšuje koncentraci, účastní se metabolických procesů v mozku, kde ovlivňuje uvolňování neurotransmiterů, tak je stimulantem nervové činnosti a urychluje přenos nervového vzruchuTaurin ochraňuje mozek před neurotoxickým působením jiných aminokyselin, jako jsou zejména glutamát a kyselina asparagová (aspartát). Chrání tak nervové buňky před poškozením. 

Hořčík - Hořčík potřebuje každá naše buňka. Podílí se totiž na enzymatických reakcích znamenajících produkci energie v těle. Proto je hořčík důležitý pro naše svaly a jejich kontrakce, stejně tak i pro přenos nervových vzruchů. Je nezbytný pro funkce jako je učení a paměť. Nízké hladiny hořčíku jsou spojeny s mnoha neurologickými chorobami, včetně migrény, deprese a epilepsie 

Železo - podílí se na transportu kyslíku k buňkám a jeho přínos pro lidský organismus je tak klíčový.

Ceylonská skořice - brzdí nástup choroby 

Voda - je důležitá pro každou buňku v těle. Mozek je ze 75% tvořen vodou. Nedostatek zhoršuje náladu, ospalost, únavu, elán, bdělost a prohlubuje zmatenost. Studená voda se vstřebává o 20% rychleji.

Rozhovor pro deník Metro

V deníku Metro byl 30.1.2021 publikován rozhovor. Můžete si jej přečíst na níže uvedeném odkazu:

https://www.metro.cz/alzheimer-mamy-pro-nas-je-to-ali-obcas-se-projevi-i-jako-opravdovy-kamarad-rika-blogerka-grd-/spolecnost.aspx?c=A210130_092850_metro-spolecnost_hyr

Alzheimer mámy? Pro nás je to Ali. Občas se projeví i jako opravdový kamarád, říká blogerka

• 
• 
• 

30. ledna 2021  9:28  Marek Hýř Metro.cz

Píše čtivě a nevyhýbá se ani těm drsnějším tématům. Hana Vondráčková pečuje o matku s alzheimerem a jako ventil začala o nemoci blogovat. „Je to téma, o kterém se moc nepíše. Nemluvím o institucích nebo o nejrůznějších nabídkách pomoci. Myslím vyprávění lidí, kteří s takto nemocnými příbuznými žijí a starají se o ně. Rozhodla jsem se blog věnovat právě příběhům, které mapují průběh nemoci. Se vším, co k tomu patří,“ říká Vondráčková.

Než mrknete na blog pubertackapredduchodem.blogspot.com, přečtěte si rozhovor s jeho autorkou.

Zaujala mě hned první kapitola. Píšete o tom, kolik vaše matka pila alkoholu. Proč hned tak drsný začátek?

Nikdy jsem nepsala, takže výběr prvního příběhu byl naprosto intuitivní. Byla jsem plná emocí, podvědomě jsem proto sáhla po nejtěžším kalibru. Možná jsem se prvotně chtěla zbavit těch největších balvanů.

Jak jste se k psaní blogu dostala?
Přišla jsem o práci a hodně mě to sebralo. Týden jsem byla totálně paralyzovaná. A zrovna v tu dobu se mi do cesty připletl odkaz na vytvoření vlastního blogu. Prvotní myšlenka byla, že budu psát jen tak pro sebe, ze všeho se vypíšu a bude zase dobře.

Blog máte zhruba měsíc. Je vám už lépe?
Dcera mě přiměla založit si účet na sociálních sítích a pomohla příběhy nasdílet. Mám díky tomu odezvu od lidí, kteří něčím podobným procházejí nebo jim mé příběhy jen zvednou náladu po náročném dni. Musím říct, že mě to neskutečně nabíjí. Všechny ty milé komentáře. Cítím, že to, co dělám, má smysl, a to je pro mě nejdůležitější.

Proč o alzheimeru vaší matky píšete jako o Alim?
Je to krátké, roztomilé a nezní to tak strašně učeně. Přijali jsme ho do rodiny jako plnohodnotného člena. S Alim můžete zažívat i legraci, ale zkuste to s alzheimerem. Než to vyslovíte, tak je po he he. A věříte, že se někdy dokáže postavit také na naši stranu?

Jak to myslíte?
Třeba ve chvílích, kdy nám rupnou nervy. V ten moment se Ali projeví jako opravdový kamarád a přiměje babi, aby během minuty na všechno špatné zapomněla.

Babi?
Tak jsme mámě začali říkat, když se mi narodila dcera, a už jí to zůstalo. Dnes jí babi říkají úplně všichni. I naši kamarádi.

Ví, že o ní píšete blog?
Říkám jí z legrace, že je celebrita, protože o ní píšu příběhy. Řekne mi, že jsem šikovná, a za pět minut nic neví. Je to jako na houpačce. Jeden den máte pocit, že je to v pohodě, a druhý den vás máma ani nepozná nebo řekne, že jí dcera umřela. Tak to prostě v životě s Alim je. Buď se s tím smíříte, nebo vás to převálcuje. Já se rozhodla pro to první. 

Ali přítel nejvěrnější - 26 - babi nám někdo vyměnil

Babi je jako vyměněná. Začátek března jako by jí vlil do žil energii. 

Ještě nedávno jsme měli problém přinutit ji k jakékoliv činnosti. Přestala luštit křížovky, nekoukala na televizi  a neustále se držela v mé blízkosti jako ocásek. Kam jsem se hnula, tam šla za mnou. Když jsem vařila seděla v kuchyni, při práci na počítači seděla vedle mě a tiše čekala, až dodělám práci nebo mi dávala užitečné a fundované rady, jak mám co udělat, abych to měla rychleji hotové.  Zkrátka pomocník k nezaplacení. Div, že se mnou nechodila i na záchod. 

Jediným cílem bylo uspíšit mé zbytečně činnosti, abychom už konečně mohly hrát karty. Zkrátka věc, která ji v současné době naprosto pohltila. A tak jsme hrály a hrály, až do úmoru. 

Přiznám se, že nejsem zrovna hráčský typ, takže už po druhé hře zívam tak, že si můžu pusu roztrhnout a do očí bych si nejradši strčila sirky, aby se mi tolik nezaviraly. 

Jsem statečná holka, takže si čas od času opláchnu obličej studenou vodou a jedu dál. Tohle monotematické období trvalo skoro čtrnáct nekonečných dnů.

Najednou, jako kdyby někdo přepnul čudlík, babi srší humorem, dobrou náladou a luští jednu křížovku za druhou s takovým zaujetím, že ani nevnímá okolí. 

Jako kdyby nám ji někdo vyměnil. Kafemlejnkové příběhy jsem neslyšela dobře tři týdny a je to báječné. Nevím, jak dlouho nám tato idylka vydrží, ale sobecky si to užívám. 

Minulý týden se na nás přijela podívat dcera. Dorazila bez dětí, takže jsme si mohly i popovidat, trochu se užít a hlavně si s babi zahrát žolíky. Velice se na ně těšila. Ještě neviděla babi v akci a k mému vyprávění se stavěla poněkud skepticky. 

Posledních pár let ji babi nepoznává a jen vypráví a vypráví a vypráví. Donekonečna. Neuměla si proto představit, že by to ještě někdy mohlo být jinak. 

Večer jsme zasedly ke stolu, ujasnily si pravidla a začaly hrát. Těšila jsem se na reakci. Lépe řečeno, těšila jsem se na překvapený výraz v tváři mé dcery.

Dočkala jsem se už po třetím kole první hry. Otevřená pusa s nevěřícím, naprosto šokovaným pohledem na babi, která právě suverénně zavřela z ruky, aniž by nám dala jakoukoliv šanci z této smršti vyjít alespoň trochu se ctí, mě pobavila. Okomentovala jsem to slovy "Tak vidíš. A tohle mi dělá pořád." 

Hrály jsme ten večer dlouho, hra byla naprosto vyrovnaná a v očích mé dcery byla vidět radost, že mohla babi ještě někdy zažít tak, jak si ji pamatovala z doby, než přišel Ali. Bylo snadné na něj zapomenout a podlehnout kacíříské myšlence, že je prostě pryč. 

Nebyl. Škoda.