Ali přítel nejvěrnější - 63 - babička má hlad

Zimní období je taková jedna velká depréze. Alespoň já to tak mám. Chybí mi sluníčko a možnost dělat věci venku.

Babi je poslední dobou jako zaseklá deska a někdy mám pocit, že jsou všechny dny jako přes kopírák.

Ráno vstanu, nakrájím kočkám maso, zatopím v kamnech a připravím snídani. Po chvíli se babi vymotá z pokoje. V jedné ruce špinavé prádlo z předchozího dne, v druhé ruce kýbl z pohotovostního trůnu. 

V lehce dekadentní stylu pak dorazí do kuchyně. Rozcuchané vlasy, v noční košili, bez zubů a s výrazem opilce po dvacátém pivu. K dokonalému outfitu chybí už jen prázdná láhev od piva a čvaňho v koutku pusy. Jeden by jí dal korunu. 

Babi: "Dobré ráno." 

Sedne si ke stolu, vytáhne plenu, kterou nosí místo kapesníku, ručníku i hadru na všechno. Takový multifunkční doplněk, bez kterého nedá ani ránu. 

Babi: "Dneska jsem spala jako šípková Růženka. Všechno mě bolí, nudle u nosu, všechno je v pořádku." 

Já : "To je dobře. Ani nevíš, jak ti to spaní závidím. " 

Sedne si ke stolu a pustí se do snídaně. 

Vše je zalité sluncem. Babi baští, je v dobré náladě a já odcházím obstarat slepice a na procházku se psem.

Otvírám dveře. 

Babi: "To je dobře, že už jsi tady. Co jsi přinesla dobrého?" 

Já: "Nebyla jsem v krámu, ale u slepic. Ale jestli chceš mám tu prázdnou mísu od žrádla." 

Babi: "Aha. Já myslela, že jsi přinesla něco k snídani." 

Já: "Vždyť už jsi snídala. Dva krajíce chleba!" 

Babi: "Jo? Já si to vůbec nepamatuju..." 

Z pohledu, který na mě vrhne, je jasné, že mi moc nevěří. 

Já: Spíš pro sebe poznamenám. "Za to já fakt nemůžu." 

Zapíná konev a shání se po kafi. 

Připravím hrnek a dělám, jakože nic. 

Babi: "Neměla bys nějakou mlsnotu?" 

Dostává dvě tatranky. 

Babi: "To je ono!" 

Jdu si po své práci. Babi sedí u stolu a evidentně se nudí. Čekám, jestli ji napadne se nějak zabavit. Má spoustu možností. Vše připravené v dosahu. Jenže... 

Babi: "Bude nějaká snídaně?" 

Já: "Už jsi jedla i svačila." 

Babi: "Ne ne. Babička má hlad." 

Já: "No to má babička Smolíka." 

Babi: "Babička má ale velký hlad. Babička asi umře hlady. " 

Já: "Babička je jako Otesánek. Budeš tlustá." 

Babi: "Nebudu. Já se snažím jíst málo. Aby mě nebolely nohy. " 

Já: "Tak to jsem si nevšimla. Jsi jako saranče. Za chvíli si před tebou budu muset schovávat i boty. " 

A tak nám příjemně uběhne celé dopoledne. Babička umírá hlady každou půlhodinu, a já se těším, až nastane čas oběda. Pak totiž kouzlo zmizí a princezna babi je od každodenního hladového prokletí zachráněna. 

Bohužel jen do dalšího rána.