Ali přítel nejvěrnější - 115 - problémy s komunikací

Cestování časoprostorem v rámci naší planety už asi nebylo pro babi s Alim dostatečně cool. Mají ho za ta léta procestovaný skrz na skrz. Rozhodli se tedy, že rozšíří svoje pole působnosti a začnou prozkoumávat i zbytek naší galaxie, ale dost možná i mimo ni. Napadlo mě to ve chvíli, kdy babi začala ke komunikaci používat sice vysoce sofistikované, ale pro mě zcela nesrozumitelné způsoby dorozumívání. Jako kdyby mluvila v jakýchsi tajemných kódech. 

Byl to pro mě docela šok, protože jsem na takovéhle změny nebyla vůbec připravená. Kdyby alespoň něco řekli předem. Naprosto nečekaně mě postavili před hotovou věc, aniž by mi dali čas se trochu připravit. Jednoduše mě hodili do vody a plav. Ne že bych na nejrůznější výstřelky nebyla zvyklá, ale přece jen mě poněkud zaskočilo, když se babi tímto způsobem rozhodla komunikovat i se mnou. Například:

Já: "Kampak jdeš babi?"

Babi: "H7"

Vůbec jsem nevěděla, jak na to reagovat. Koukala jsem na ni a nevěřila vlastním uším. Hlavou mi prolétla myšlenka, že se třeba stala tajnou agentkou se zvláštním pověřením (doufám, že ne zabíjet). Taková novodobá Mata Hari. Následně se mě však zmocnila obava, aby mi babi nevyzradila nějakou tajnou informaci. Nerada bych ji totiž ohrozila. Znám se. Nikdy neudržím tajemství moc dlouho. Přesně z tohodle důvodu nakupuji vánoční dárky na poslední chvíli.

Jenže tohle nebyl jediný způsob nové komunikace. Když selhalo dorozumívání pomocí kódů, zkusila telepatii. Seděla, upřeně na mě hleděla, chvílemi se usmála a snažila se mi sdělit něco, bůhví co. Patrně si vůbec neuvědomila moji absolutní nepřipravenost. Copak já ovládám telepatii!? Chtělo se mi zakřičet "Babi, já ti vůbec nerozumím!". Můj mozek není na takovéhle způsoby komunikace připraven. I když se soustředím jak nejlíp umím, abych zachytila alespoň něco, tak NIC.

Snažím se jí vysvětlit, že na mě musí mluvit normálně. A hlavně NAHLAS. Jenže babi je tak nadšená z nově získaných schopností, že už naši pozemskou mluvu odmítá používat. Na druhou stranu musím uznat, že se opravdu všemožně snaží mi tyto sofistikovanější způsoby přiblížit. Evidentně jí naprosto pohltily. Jenže já byla na jazyky vždycky tupá. Prostě analfabet.

Já: "Tak co babi? Nepůjdeme se na chvilku projít? Ať se trochu vyvětráme?"

Babi: "Á imu šec."

No jo. Je to marný. Je to marný. Je to marný. Tohle se přece nikdy nemůžu naučit. Zkoušela jsem se zeptat přítele, jestli neví, co mi babi odpověděla. Jenže on je na tom s jazyky úplně stejně. 

Abych předešla dalším komunikačním šumům, učinila jsem několik opatření, aby mi nemusela složitě vysvětlovat, co právě potřebuje. Jako první jsem přestavěla pokoj tak, aby měla přenosné teleportační víceúčelové zařízení přímo u postele. Je to jistější. Má ho hned u ruky pro případ, kdyby se noví galaktičtí přátelé rozhodli nečekaně navázat spojení. Zejména v noci. Zajišťuji zkrátka logistickou podporu a dohlížím, aby se nemusela zabývat nepodstatnými a přízemními věcmi. 

Jsou však chvíle, kdy mě opravdu zaskočí. Věděli jste například, že zubní protéza musí být na noc zasunuta mezi nohama? Taky mi to přišlo absurdní. Jenže babi trvala na důležitosti umístění právě tam. Důrazně mi vysvětlila, že to tam musí být, protože to tam patří. Sice netuším, jakou funkci může tento, na první pohled obyčejný předmět v těchto místech zastávat, ale patrně to nějak souvisí s tou komunikací. Jinak si to neumím vysvětlit. 

No. Radši přestanu přemýšlet nad věcmi, kterým nerozumím. Babi určitě ví, co dělá.