Ali přítel nejvěrnější - 135 - měla by se nalít

Babi seděla ve svém křesle. Jako vždy spokojeně klimbala a neúnavně při tom kývala hlavou. Sedla jsem si vedle ní na postel, abych oškrábala brambory k obědu. Najednou se ke mě otočila a lámanou mezikontinentálštinou povídá:

Babi: "Měla by se nalít tím chapem."

Nechápavě jsem se na ní podívala.

Já: "Cože? Pověz mi to ještě jednou a pomalu."

Babi: "Mě la bys na lejt s cha pem."

Já: "Jakože se mám jít opít?!"

Babi: "Jo."

Já: "A s nějakým chlapem?"

S širokým úsměvem, téměř spiklenecky přikývla.

Já (pobaveně): "Cože?! Ty po mně chceš, abych se šla vožrat s nějakým chlapem?

Babi: "Jo."

Začala jsem se smát a babi se přidala.

Já: "A znám toho chlapa?"

Babi: "Ne."

Já: "Takže ty říkáš, že se mám jít opít s nějakým úplně cizím chlapem?"

Babi: "Jo."

To už jsme se chechtaly na celé kolo. Obě dvě.

Já: "Teda babi. Ty jsi ale číslo."

Babi zářily oči jako dvě světýlka. Dlouho jsem ji neviděla takhle rozchechtanou.

Já: "Tak babi, chlapa tu žádného nevidím. Ale co kdybychom si daly malinkého panáčka spolu? Udělala jsem zázvorový likér. Dáš si se mnou?"

Babi labužnicky přikývla. Zcela mimořádně jsem tedy nalila dvě štamprlata. Takový sladký zdravotní bonbónek. V podstatě jen vodka, zázvor, med a citron. Výjimečně to do sebe "nekopla na ex", ale pomalu ucucávala a vychutnávala si každou kapičku.

Během chvilky byla ťuhýk a já jí ten spánek nepokrytě záviděla.

Šťastná to žena.