A je to tady.

 V pondělí mi došlo, že jsem stará. 

Docela šok. 

Sem si nějak nevšimla, kdy se to stalo. 

Asi to bude tím, že se nemaluju a vlasy nosím svázané do culiku, což zvládám i po tmě. Už léta.

Taky chodím bez brýlí i když mám 4,5 dioptrie.

V pondělí jsem poprvé musela odejít z práce, aniž bych sama chtěla. 

Moje chyba. Všude jsem pracovala moc dlouho, zapomněla sledovat cvrkot kolem a nějak mi uniklo, že vývoj jde neustále kupředu, i když u toho nejsem.

Změna práce byla ta nejlepší příležitost, jak u sebe vypozorovat známky demence, přestože jsem byla doposud přesvědčena, že mi to pálí jak nikdy. 

Nepálilo. 

Zdá se, že se ze mě stal puberťák ve výslužbě.

Možná si ze mě ten nahoře dělá jen nemístnou prdel. 

První co mě napadlo, kouknout na nabídky práce. 

Mluví tu někdo česky!?! 

Haló!! Umím skvěle s excelem. Baví mě práce s daty. V hlavě mám samé dobré nápady. Byla by tu pro mě nějaká práce?

Fajn. Nejsem úplně dokonalá. Uznávám. Ale copak nikdo nepotřebuje obyčejnou holku, která by pro práci i dýchala? 

Zítra jdu potupně na pracák.