pondělí 14. prosince 2020

Ali přítel nejvěrnější 1 - Andělíček

Důvěrně mu říkáme Ali. 

Za těch 10 let, co s námi bydlí, se už stihnul skamarádit s celou naší rodinou, kamarády i sousedy. 

Máma se k nám přistěhovala před 15 lety. 

Už jsem se bála nechávat ji samotnou. Přeci jen už měla své roky... 

Spotřeba alkoholu a počínající problémy s pamětí mě však přeci jen trochu zaskočily.

To, že si ráda cvakne jsem věděla, ale že zvládne vypít tolik, tak o tom jsem neměla ani páru. 

Nikdy nepila na veřejnosti, ale je pravdou, že v baru měla vždy nějakou tu láhvinku. 

Nikdy jsem to nevnímala jako problém. Spousta lidí si dá občas skleničku. To je přece normální. 

Že je situace vážná , jsem pochopila v okamžiku, kdy jsme ji našli slečenou do naha, nataženou na lavici před domem, s oblečením, složeným do úhledného komínku, pod hlavou a pro větší efekt nohama směrem k brance. 

Spinkala jako andělíček. Doslova. 

Ani nechci vědět kolik lidí mělo to štěstí spatřit její svatyni o ohrožení mravnosti mládeže nemluvě. 

Alkohol je zkrátka metla lidstva a můj život je doslova obklopen alkoholiky v nejrůznějších stádiích tohoto nešvaru. 

Záměrně jsem použila slovo nešvar, protože na rozdíl od spousty lidí a odborníků nepovažuji alkoholismus za nemoc. 

Jakmile někdo nějaké zlozvyky, chutě nebo záliby nejrůznějšího druhu označí jako nemoc v podstatě řekne, že dotyčný za to nemůže, protože je nemocný. Chudinka. 

Už babicka mého prvního muže, mimochodem velmi kultivovaná dáma, říkala, že chudinka je akorát hovno u cesty. 

Považuji to za jednu z nějvýstižnějších definic, které jsem slyšela. 

A když ze sebe někdo dobrovolně udělá kus hadru bez vlastní vůle a zbla cti, odmítám to zkrátka omlouvat. 

Výmluva či důvod nebo viník se dá najít během několika vteřin. To není nemoc, ale vyčůranost. 

Já měla to štěstí mít pod svou střechou hned několik alkoholiků. Báječný studijní materiál a skvělá škola života. 

V tu dobu k nám chodila spousta kamarádů a protože jsme takový útulek dvounohých i čtyřnohých zvířat, tak u nás někteří i bydleli. 

Ano. Jsem založením komunitní člověk. Mám ráda, když je kolem mě hodně lidí. 

Má to svoje výhody i nevýhody. 

Nevýhodou se ukázalo silné pouto, které k sobě mají lidé se společným zájmem. 

Sounáležitost přátel v chlastu je obdivuhodná. 

Tu omylem zapomenutá sklenička, tu nenápadně podstrčený panák.. 

Vynálezavost nezná mezí .

Každý má svůj osobitý, nezaměnitelný styl, jak dosáhnout svého. 

Máma je ovšem mistr nad mistry. 

Dokáže si lidi omotat kolem prstu aniž by si toho dotyčný všimnul. 

Možná je to dobou, ve které žila. 

Válka, komunismus i normalizace z ní dokázaly vytvořit bytost, která dokonale dokáže zneužít každou situaci, aby s využitím veškerých dostupných prostředků dosáhla svého. A když říkám veškerých, myslím tím opravdu veškerých. 

Zkoušela to na všechny, kteří se ocitly v její blízkosti.








4 komentáře:

  1. Skvělé čtení - taky se přimlouvám, aby z toho byla knížka. Pište dál 😍

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj pěkně napsané a hlavně ze života víc mě baví to číst když tě znám doufám že se ti uleví když to dokážeš ventilovat psaním hodně štěstí a rozhodně nepřestávej.

    OdpovědětVymazat

Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.

Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...