úterý 22. prosince 2020

Ali přítel nejvěrnější 9 - babi a děti

Babi má moc ráda děti. Dokáže si s nimi hrát a povídat neuvěřitelně dlouho.

Jsou to velmi vzácné okamžiky, kdy dá Alimu na chvíli vale a rozhodne se s námi setrvat ve stejné realitě i několik hodin v kuse. 

Byly chvíle, kdy jsem ji podezřívala, že to na nás s Alim jen tak hrajou. Nebo že do jiných dimenzí utíká před námi, zatím co v dětské společnosti se cítí lépe a nemá potřebu nikam zdrhat. Protože jakmile odejdou... frnk... a je zase pryč. 

Už jsem si všimla víckrát, že když ji něco hodně baví, jde Ali na druhou kolej. I když třeba jen na chvíli. 

Tak teď nevím, jestli si to nemám brát osobně. 

Ale co. Ať je to jak chce. Jsou na světě horší věci. 

Jen se s tím budu muset nějak psychicky vyrovnat. 

Mám dvě vnoučátka. Taková moje sluníčka. Velmi živá. S téměř nevyčerpatelným množstvím energie i nápadů. Andílci s čerty v těle. 

Když přijedou, je jich hned plný dům. 

Pokaždé se na ně moc těším. I kvůli babi.  Prostor je najednou plný smíchu, křiku a běhajících nožiček. 

Snažím si je co nejvíc užít, protože se bohužel vidíme jen zřídka. 

Rádi si povídají a vymýšlí různé příběhy. Mají neskutečnou fantazii. 

Přiznám však naprosto otevřeně, že když si spolu hrajeme, mám občas problém stíhat rychlý sled událostí, vznikajících plynulým tokem dětských myšlenek. 

Nepamatuju si jména jednotlivých postav. 

Linka příběhů bývá velmi spletitá. A protagonistů přibývá geometrickou řadou ...

Mívají často anglická jména, takže se většinou po velmi krátkém čase v dějové ose totálně ztratím, z čehož mívám následně lehké trauma. 

Babi to však dává naprosto bravurně. Bez sebemenšího zaváhání. 

A nebo umí zamaskovat skutečnost, že ví úplně stejný kulový jako já.

Je to sice malinko frustrující, ale tak to prostě je. 

Mentálně mají k sobě jednoduše blíž. 

A i když občas trošičku žárlím, jsem nakonec ráda, že mohu v klidu dovařit oběd, po kterém si babi půjde odpočinout, aby se vzbudila mile překvapená, že k nám děti přijely. 

Neviděla je, ani nepamatuje...
















Žádné komentáře:

Okomentovat

Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.

Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...