Ali přítel nejvěrnější 10 - zmatená včela

Je ráno. Štědrý den. Z rádia zní .. aleluja gloria.. a mě čeká spousta práce, do které se mi vůbec nechce. 

Babi dnes byla nezvykle ranní ptáče. 

Vstala dřív než jsem stihla obstarat zvířata. 

Snažím se, aby dodržovala jakési rituály.  Obléknout se, vynést si kýbl, umýt se, nasnidat...

Rituály jsou důležité. 

Dnes však byla babi opravdu velmi časná, takže jsem pro ni ještě neměla udělanou snídani. 

Všechny rituály byly v háji. 

Bůhví co dnes v noci s Alim vyváděli a kde všude byli, protože bloudila po domě zmatená, jako lesní včela. Radši snad ani nebudu pátrat. Stejně bych to nepochopila. 

Hodinku kontrolních otázek zásadního charakteru jako kde to jsme, kolik je hodin, co je za den, kdy pojedeme domů, kdo ukradl boty, kabelku a doklady, kdy se vrátí maminka, kam zmizela paní vedoucí, kdy přijdou ostatní .....  jsme nakonec zvládly bez větších problémů. 

Pravda, trochu jsme se zadrhly, když mi babi nechtěla věřit, že jsem její dcera, ale i to jsme nakonec zvládly. 

S šibalským úsměvem mě ujistila, že si jen dělala legraci. A já jí samozřejmě věřím. Přece by mi nelhala.

Možná, že jinde její dcerou opravdu vůbec nejsem. 

Co by mě však zajímalo je, jak je to při tom jejím cestování například se spaním. 

Občas se babi zmíní, že špatně spala a za chvíli mi tvrdí, že spala výborně. 

Přemýšlím o tom, jak to vlastně v tom časoprostoru funguje. Jestli člověk spí ve všech realitách nebo jen v některých. 

Nebo zda je možné zmeškat spánek úplně. 

A protože dnes byly vánoce a my si letos dávali jenom žrací dárky, udělala jsem pro Aliho s babi novou várku spací čokolády, aby si na těch cestách, alespoň trochu odfrkli. 

Takže babi, Ali...  dobrou noc.