Ali přítel nejvěrnější 14 - výlet za město

Některé traumatické zážitky z dětství bývají velmi silné. Neustále se vracejí. Celý život. 

A babi dětství neměla úplně idylické. 

Válku strávila na statku u babičky, kde byla, navzdory situaci, šťastná. Jenže pak se to celé nějak podělalo a zemřel tatínek. 

Padl poslední den války. U Zbraslavi. Při obraně Prahy. 

Takovej blbej pech. 

Maminka se to dozvěděla na ulici a v šoku ji nenapadlo nic lepšího, než vzít dceru sebou do márnice. 

Babi bylo tehdy 12 let. 

Asi nic moc den. Nechtěla bych nic podobného zažít a opravdu to nechci zlehčovat. 

Ten příběh jsem slyšela snad milionkrát.

S každým opakováním se trochu změnil. 

Z původní verze už toho moc nezbylo. 

Babi v květnu bývá hodně naměko. Vzpomíná na tatínka, kterého velmi milovala. 

Předloni 9. května  se příběh táhl celým dnem jako červená nit.  

Bylo krásně  a babi nemluvila o ničem jiném. 

Pro ten rok bylo Pražské povstání v Kostelci. 

Přes to nejel vlak. 

Žádný z mých argumentů, který tvrdil něco jiného, neprošel. Veškeré moje důkazy byly rozmetány na prach. 

Neuspěla jsem ani s poznámkou, že tatínek padl při obraně Prahy. Proto PRAŽSKÉ povstání. 

Ne. Kostelec. 

Aby dokázala, jak hluboce se mýlím, slíbila, že mi ukáže pomník. 

Tušila jsem, že to bude trochu delší výlet. Zabalila jsem proto něco k snědku a dostatečně množství vody. 

Babi zvolila směr Mělník a vyrazily jsme. 

Minuly jsme náměstí, prošly kolem benzínky a volným krokem přecházely most přes Labe. 

Zde poprvé babi trochu znejistěla. 

"Ten most je nějakej jinej."

"Babi, nebude to tím, že jsme v jiném městě?" 

Zeptala jsem se nesměle. 

"Ne, ne. Tamhle kousek už to bude..." 

".. co je to tamhle?.. " 

"To je elektrárna, babi.." 

".. ta tu nebyla..vypadá to tu jinak.." 

Opakuju opatrně... "Nebude to tím, že jsme v jiném městě?" 

".... a není možné, že by..." 

"Není, babi." 

Hovor v tomto duchu probíhal ještě několik desítek minut, než připustila možnost, že by se mohla mýlit. 

Na chvíli jsme se přiblížily realitě. Neumím si představit, co všechno se jí cestou muselo honit hlavou. 

Přijetím aktuální skutečnosti pocítila chvilkový pocit úlevy.

Došly jsme k parčíku, usadily se na lavičku a rozbalily svačinu. S plným žaludkem je svět hned hezčí. 

Stromy poskytovaly příjemný stín, a tak jsme tam s babi seděly skoro hodinu. 

V podstatě to byl hezký výlet. 

Doma si lehla k televizi a v mžiku byla ťuhýk. 

Zajímalo by mě, o čem se jí zdálo. 

Možná, že tu noc strávila s tatínkem. 

A je úplně jedno, jestli to bylo v Kostelci nebo kdekoliv jinde.