Ráno připravím babi snídani.
Velká houska s choceňským máslem a šunkou, nápoj z matchy a léky.
Babi vstane, vše sní a vypije.
Po pár minutách zapíná konvici a dosypává do hrnku kafe.
"Bude něco k snídani?"
"Babi. Před chvílí jsi zbaštila celou housku.."
"Ne."
"Ale ano. Velkou housku se šunkou."
"Ne."
"Tady je ještě hrnek od čaje."
"Tak to si nepamatuju."
"Jestli máš ještě hlad, tak tady máš zákusek."
Babi vypije kafe a sní zákusek.
Po 20 minutách zapíná konev a dělá si kafe.
"Máš něco k jídlu?"
"Ty máš ještě hlad?"
"Ne. Chuť."
"Tady je poslední čokoládová trubička. Tak si ji Vem."
Babi sní trubičku a vypije kafe.
Po 10 minutách zapíná varnou konev.
"Babi. To už si jdeš dělat další kafe? Teď si dvě dopila."
Babi s pohledem, ze kterého jasně čtu, jak jsem úplně blbá a ubohá, vypíná konev....
Vidím na ní, že jakmile odejdu z místnosti, zapne konvici a uvaří si další kafe...
Po chvíli nevydrží a zeptá se.
" Myslíš, že bych si mohla udělat kafe?
"Babi už jsi měla 2 během půl hodiny!"
"No to by už asi bylo moc. Když já bych potřebovala něco, co by mě rozproudilo."
"Tak si Vem zmrzlinu."
"No vidíš, to by mě mohlo postavit na nohy.."
..…..
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.