Hry bez hranic. Když se vysílaly poprvé, dávno, dávno tomu, bylo mi zhruba 30 let. Totální retro, které mi vyplavuje krásné vzpomínky. Na tehdejší dobu to byl úžasný televizní počin, který se zaručeně nesmazatelně vryl do paměti mnoha lidí. Pravda. Někomu víc, někomu méně...
Reklamní upoutávky na reprízu tohoto mezinárodního klání běží v televizi už nějaký čas. Přiznám se, že se na tento pořad, i kdyby jen z nostalgie, moc ráda podívám a zamáčknu slzu dojetí. Jsem totiž ten typ, který brečí i u Spartakiády.
Každý večer se s babi snažím hrát karty. A protože má teď celkově dobré období a při hře by nikdo nepoznal, že něco není v pořádku, přestala jsem být ostražitá. Nějak jsem odvykla příběhům, které nemají hlavu ani patu a logika je pro ně naprosto cizím výrazem.
Není proto divu, že mě babi poněkud zaskočila větou, vyřčenou po ukončení hry.
"Jsem zvědavá, kdy všichni dorazí..."
"A kdo babi?"
"Ti naši spoluhráči ..."
"Jaký spoluhráči?"
"No. Jak hrajeme ty hry... z týmu... "
"Jaké hry?"
“No ty soutěže... na náměstí..."
"Ale babi. To se ti asi něco zdálo... "
"Nezdálo. Ale to nevadí... "
Málem jsem začala věřit, že se její stav zlepšil. Že nás Ali opustil. Možná mě na chvíli přepadla i hrdopyšná představa, že třeba zafungovala kombinace všeho, co babi ordinuju.
Jenže pak jsem si uvědomila, že je to blbost, a že to s největší pravděpodobností bude spíš tím, že jen aktuálně nemá čas, ani potřebu přemýšlet o něčem jiném.
Po snídani vytáhne noviny ze schránky a luští a luští. Celý den. Je do toho zabraná tak, že kdybychom ji i se židlí přenesli jinam, ani by si toho nevšimla. Baví jí to a já jsem ráda.
Po večeři den zakončíme několika partičkami karet a jdeme na kutě.
Na zbytečné řeči zkrátka není čas.
Když mi to docvaklo, na chvíli se mi tak nějak nepatřičně a nepochopitelně ulevilo. Jakože nejen v Globusu, ale i u nás je svět ještě v pořádku. Nic výjimečného se neděje a Ali je tu pořád s námi. Naprosto sobecky přiznám, že mi zas tak moc nechyběl. Nahlas to však radši říkat nebudu. Co kdyby náhodou poslouchal...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.