pondělí 3. května 2021

Ali přítel nejvěrnější - 37 - klíče

Nikdy nevěřte Alimu. V žádném případě. I kdyby vám sliboval hory doly. My už mu tedy rozhodně na špek neskončíme.

O víkendu jsme měli naplánovanou návštěvu vnoučátek. Moc jsme se na ně těšili. Auto bylo připravené. Zbývalo jen domluvit se s babi a Alim. 

Oba slibovali, že tu hodinu a půl v pohodě vydrží, že nebudou zlobit, ani vymýšlet žádné kulišárny.

Babi dostala časopis s křížovkami, dva donuty, vodu, kafe a zdálo se, že není nic, co by během té poměrně krátké doby mohla potřebovat. 

Při odjezdu byla plně zabraná do luštění, Ali dělal, jakože nic, a tak jsme s klidným vědomím vyrazili, vyzvedli děti a v dobré náladě drandili zpátky domů. 

Babi stála s hůlkou u branky a celá zmatená  hledala klíče. Míváme náhradní na háčku u dveří a zapomněli jsme je schovat. Nějak nám nedošlo, že by babi mohly zajímat. 

No. Spletli jsme se. Zmizely a babi stále mluvila o jakési paní a procházce. Doplňující otázky obrázek toho, co se stalo, zamotávaly čím dál víc a babi si za chvíli nebyla jistá ani tím, jak se jmenuje. 

Prohledali jsme celý dům. Paní nikde, klíče nikde a z babi totální Mimoň. Krve by se ve mně nedořezal. Všechny krizové scénáře mi probíhaly hlavou. Jeden za druhým. 

Děti s batůžky na zádech udiveně sledovaly, jak pobíháme po domě a opakovaně otevíráme, zavíráme, vysouváme, zasouváme a vůbec se chováme, jako magoři. 

Naštěstí pak přítel, který na tom byl psychicky ještě o něco hůř než já, otevřel šuplík s příbory. Klíče byly pečlivě uklizené mezi lžícemi a noži. 

Ta obrovská rána, která se ozvala po spadnutí balvanu z mého srdce musela být slyšet až na náměstí. Vše je v pořádku. Zámek se měnit nemusí, přítel má čip od práce, auto můžeme odemknout... Vše je zalité sluncem a máme se rádi. 

Ali si z nás pořádně vystřelil a teď někde nemůže smíchy popadnout dech. Má to u mě jako v kampeličce. Tohle mu jen tak nezapomenu. Přece tu nejsme pro srandu králíkům... tedy vlastně Alíkům! 

Naštěstí naši pozornost velmi záhy zaměstnaly děti. Mluví zásadně oba dohromady a každý o něčem jiném, a tak se na Aliho legrácky rychle zapomnělo. 

Zatím. 
























Žádné komentáře:

Okomentovat

Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.

Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...