Hlášky - co já můžu vědět

Sedíme si tak v kuchyni, pytlíkuju kosti, které jsme právě slepičkám nadrtily a v duchu si pochvaluju, jak má dneska babi jasnou hlavičku a všechno je zalité sluncem... 

Babi: "To jsem zvědavá, kam nás zase poženou."

Já: "A kdo babi?"

Babi: "Ten náš doprovod."

Já: "Jakej doprovod?"

Babi: "No, naše maminky. Moje a tvoje."

Já: "Moje máma jsi ty a tvoje maminka umřela před 40 lety."

Babi: "Fakt? A jak se dostaneme domů?"

Já: "Kam domů?"

Babi: "Já nevím. Se mnou furt někdo šíbuje... "

Já: "Ale nešíbuje."

Babi: "Všichni mi najednou umřeli. Už nikoho nemám." 

Já : "Jak nikoho nemáš?" 

Babi :"Dcera mi umřela, tatínek, maminka, babička s dědečkem..." 

Já : "Vždyť dceru máš. To jsem přece já. A taky vnučku a pravnoučata... " 

Babi : " To nejsou moje vnoučata." 

Já: "A čí by byly?" 

Babi: "Ty jsem tenkrát našla." 

Já : "Ale prosím tebe. Ty jsi lidový vypravěč viď? To jsou přece moje vnoučátka a ty jsi jejich prababička." 

Babi : "Co ty můžeš vědět...? " 

To je fakt. Co já můžu vědět... 

Jsou věci mezi nebem a zemí, na které zkrátka nedosáhnu. Zatím. Ali a babi však ví své.