Hlášky - už tu byli?

Ali byl celý den někde zalezlý. Skoro jsme o něm nevěděly. Přiznám se, že mi vůbec nechyběl. 

Seděly jsme s babi v kuchyni. Já loupala ořechy, babi luštila křížovku, v kamnech příjemně popraskávalo a v rádiu hrály jeden hezký flák za druhým. 

A jak si tak sedíme, pochvalovala jsem si s uspokojením, že se udělala spousta práce a je vzácná pohoda. 

Sluníčko se zvolna zavrtávalo do svého obláčkového pelíšku a já se těšila, až půjde babi do hajan. 

Z poklidného rozpoložení mě vytrhla věta:

Babi: "Už tady byli? Už nás přestěhovali?" 

Já : "Cože?" 

Babi: "No měli přijít ty chlapi a přestěhovat nás. Oni tu ještě nebyli?! To jsem zvědavá, kdy přijdou. Za chvíli bude tma..." 

Já : "A proč by nás měl někdo stěhovat?" 

Babi: "No vždyť jsme vyhrály ty byty. V soutěži." 

Já : "Obávám se, že se ti něco zdálo. Nic jsme nevyhrály, a nikam se stěhovat nebudeme." 

Babi: "Takže spíme tady?" 

Já : "Přesně tak." 

Babi: "Tak to se mi ulevilo. Mně se stejně nikam nechtělo." 

Sedíme dál, já ořechy, babi křížovku. Vidím na babi, jak jí zase něco šrotuje v hlavičce. 

Babi: "Nevíš, kdy přijde ten pán, jak tady pro něj skládám tu skládačku?"

Já : "Ty myslíš puzzle?"

Babi: "Jo. On vždycky přijde, rozloží mi to na stůl a pak chodí kontrolovat, jestli jsem to udělala dobře."

Já : "To ti přece dávám já."

Babi: "A jo. Tak to jsem to popletla. A kdy přijde?" 

Vzdávám se. 

Já : "Já nevím babi. Asi to nestihl." 

Babi: "To nevadí." 

Možná bychom debatovaly ještě chvíli, ale naštěstí nastal čas jít spát. Babi spolkla prášky, sezobla spací čokoládku a zítra si na skládačkového pána ani na vyhrané byty ani nevzpomene. 

Pro dnešek už toho bylo dost. Zbývá jen popřát. 

"Dobrou noc babi."