Ráno jsme přišli z nákupu. Samozřejmě jsem zapomněla koupit to, pro co jsem hlavně šla. Prostě zákon schválnosti.
Babi seděla v kuchyni a lámala tvrdé pečivo pro slepice. Hlavu skloněnou nad kýblem, vypadala, že nás ani neregistruje.
Byla jsem naštvaná, a tak jsem si sama pro sebe polohlasem ulevila "Do pr...e!"
A z kuchyně se ozvalo:
"Šťastnou cestu."
Hned byl ten svět hezčí.
Jen doufám, že to nebylo nějaké neblahé proroctví pro příští rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.