Ali přítel nejvěrnější - 66 - vstávej lenochu ospalý

Vstávám kolem šesté hodiny ranní. Jednak abych stihla obstarat všechna zvířata, a pak taky musím připravit pro babi snídani a po ní kafíčko s donuty. 

Poslední dobou jsem nějaká unavená. Dozvuky chřipky a ospalé období, kdy zimní spánek ještě neskončil a jarní únava už začala. Vražedná kombinace. 

A pak je tu ještě Bubu. Kotě, které se celou noc vehementně domáhá mazlení. Ve dvě, ve tři... Občas se proto ještě na chvíli zavrtám do peřin. 

Jenže babi, která se, do růžova vyspinkaná, vyhrabe z postele nejdřív v devět, nedokáže pochopit, že v deset hodin může někdo ležet. 

Babi: "Ty ještě spíš? Už je deset hodin!" 

Já: "Já vím babi."

Za pět minut se z kuchyně ozývá popěvek. 

Babi: "Vstávej, vstávej lenochu ospalý, vstávej, vstávej, už je den." 

Já: "Babi. Já nespím. Jen jsem si na chvilku lehla." 

Babi: "Aha." 

Za pět minut slyším, jak si v kuchyni povídá se zvířaty. 

Babi: "Paničce se nechce vstávat. Běž za ní a vytáhni jí z postele. Ona ti něco dá." 

Já nic. Za dalších pět minut nakoukne ke mně do pokoje. 

Babi: "Ty nebudeš dneska vstávat?" 

Já: "Jen jsem si ještě a chvíli lehla." 

Za chvíli je zase mezi dveřmi. 

Babi: "My dneska nebudeme snídat?" 

Já: "Už jsi snídala i svačila." 

Babi: "Já si to nepamatuju." 

Já: "Za to já ale nemůžu babi." 

Babi: "Jenže já mám hlad." 

Já: "No to máš babi blbý. Za chvíli bude oběd." 

Babi: "Tak to už vydržím." 

Uběhne pár minut a z kuchyně se ozve prozpěvovaní. 

Babi: "Babička má hladíček aaa... babička asi umře hlady aaa, trápí mě tu hlady aaa aaa, babička umírá aaa, nikdo jí nedá najíst aaa..." 

Po hodině to vzdávám a vylezu. 

Já: "Ty bys mě nenechala odpočinout viď?" 

Babi: "Mně je tu smutno." 

Já: "A ty se nemůžeš na chvíli něčím zabavit? Máš tady puzzle, křížovky, skládací kostky..." 

Babi: "Kde? Já tu nic nevidím." 

Položím před ni všechny nabízené varianty. Babi popadne křížovky, vyndá tužku a brýle, otočí na mě zadek a začne luštit. Právě jsem pro ni přestala existovat. 

Po odpočinku je veta. Nu což. Udělám oběd a půjdu na zahradu. Květen a zahrádkářská sezóna se neúprosně blíží a mě čeká nechutných patnáct metrů čtverečních. Zrýt a zaplachtovat. 

A babi? Luští a nevnímá okolí. Šťastná to žena!