Sluníčko se vylouplo z mraků. Den je jak malovaný a láká na procházku. Jenže babi má od rána lenóru.
Zkouším to nejdřív po dobrém.
Já : "Babi. Pojď. Půjdeme se před obědem projít.
Neochotně zvedne oči od křížovek a věnuje mi letmý pohled.
Babi : " Já nemůžu. Mně je dneska hrozně špatně. Motá se mi hlava."
Já : " To se ti motá každý den. Máš málo pohybu. Musíme to trošku rozchodit. "
Babi : "Ale my už jsme byly. Dneska i včera. "
Já: " Nevymýšlej si. Nikde jsi nebyla, protože pršelo."
Babi : "Byla. S holkama. Já nikam nejdu. Jsem hrozně utahaná. Víš, co jsme toho nadělaly?! "
Tedy. Já nevím. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že mě babi pěkně tahá za nos. Ne Ali. Ten je v tom tentokrát nevinně. Ale babi. Od rána nebyla dál, než na záchodě.
Klidně by si vymyslela pohádku o dvanácti měsíčkách, jen aby nemusela zvednout zadek ze židle.
Znám ji. Je lidový vypravěč a zkusí na mě cokoliv. Včetně dramatického ztvárnění motolice, či náběhu na infarkt.
S Alim jsou v tomto směru jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Přiznám se, že mám občas problém poznat, kdy to na mě zkouší Ali, a kdy je to hvězdný herecký výkon naší babi.
Pro tyto situace mám připravenu větu, která předem vylučuje jakékoliv další debaty.
Já : "To nebyla otázka, ani námět k diskuzi, takže šup šup šup."
Vím. Je to drsné. Ale beru s povděkem, že přestože má většinou na všechno pohotovou odpověď, po této větě nikdy neprotestuje a smířeně se oblékne.
Část cesty pak trucuje a dává mi najevo, jak moc jí týrám. Křečovitě se drží mé ruky, na kterou přenese téměř celou svou váhu. Schválně. Abych si uvědomila, jak je to pro ni těžké, a taky abych z toho něco měla.
Máme svou trasu. Ke stromu a zpátky. Je to naše norma a já babi neprominu ani jediný krok, což ráda komentuje slovy, že jsem babizna zlá a nelida.
Domů už jdeme v pohodě. Babi zapomene, že je naštvaná, sluníčko nám šimrá tvářičky, a tak si povídáme. Projedeme všechny stokrát zopakované příběhy. Babi vypráví a já tiše trpím.
Domů dorazíme unavené, ale v dobré náladě.
Vypadá to, že pro dnešek je vše odpuštěno. I to příkoří jménem procházka.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.