Ali přítel nejvěrnější - 67 - lenóra

Sluníčko se vylouplo z mraků. Den je jak malovaný a láká na procházku. Jenže babi má od rána lenóru.

Zkouším to nejdřív po dobrém. 

Já : "Babi. Pojď. Půjdeme se před obědem projít. 

Neochotně zvedne oči od křížovek a věnuje mi letmý pohled. 

Babi : " Já nemůžu. Mně je dneska hrozně špatně.  Motá se mi hlava."

Já : " To se ti motá každý den. Máš málo pohybu. Musíme to trošku rozchodit. "

Babi : "Ale my už jsme byly. Dneska i včera. " 

Já:  " Nevymýšlej si. Nikde jsi nebyla, protože pršelo." 

Babi : "Byla. S holkama. Já nikam nejdu. Jsem hrozně utahaná. Víš, co jsme toho nadělaly?! " 

Tedy. Já nevím. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že mě babi pěkně tahá za nos.  Ne Ali. Ten je v tom tentokrát nevinně. Ale babi. Od rána nebyla dál, než na záchodě.

Klidně by si vymyslela pohádku o dvanácti měsíčkách, jen aby nemusela zvednout zadek ze židle. 

Znám ji. Je lidový vypravěč a zkusí na mě cokoliv. Včetně dramatického ztvárnění motolice, či náběhu na infarkt. 

S Alim jsou v tomto směru jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Přiznám se, že mám občas problém poznat, kdy to na mě  zkouší Ali, a kdy je to hvězdný herecký výkon naší babi. 

Pro tyto situace mám připravenu větu, která předem vylučuje jakékoliv další debaty. 

Já :  "To nebyla otázka, ani námět k diskuzi, takže šup šup šup." 

Vím. Je to drsné. Ale beru s povděkem, že přestože má většinou na všechno pohotovou odpověď, po této větě nikdy neprotestuje a smířeně se oblékne. 

Část cesty pak trucuje a dává mi najevo, jak moc jí týrám. Křečovitě se drží mé ruky, na kterou přenese téměř celou svou váhu. Schválně. Abych si uvědomila, jak je to pro ni těžké, a taky abych z toho něco měla. 

Máme svou trasu. Ke stromu a zpátky. Je to naše norma a já babi neprominu ani jediný krok, což ráda komentuje slovy, že jsem babizna zlá a nelida. 

Domů už jdeme v pohodě. Babi zapomene, že je naštvaná, sluníčko nám šimrá tvářičky, a tak si povídáme. Projedeme všechny stokrát zopakované příběhy.  Babi vypráví a já tiše trpím. 

Domů dorazíme unavené, ale v dobré náladě. 

Vypadá to, že pro dnešek je vše odpuštěno. I to příkoří jménem procházka.