Ali přítel nejvěrnější - 77 - jak nám dupou králíci

Když je horko k padnutí a vzduch se v podstatě nehne, nemám odvahu vzít babi ani na procházku. Tento rok se to stává dost často. Jednak bych ji v případě potřeby neunesla, a taky proto, že doma je  krásný chládek. Máme starý dům s širokými zdmi. Prostě oáza! 

Po ránu mívám problém otevírat pusu. Mentálně se probouzím až kolem desáté hodiny. Do té doby je zázrak mě přimět k jakémukoliv hovoru. Ráno prostě ráda mlčím. Obstarám zvířata, snídani, poklidím... Ale potichu. 

Babi s Alim jsou však ráno nejčilejší a vůbec můj ranní stav nerespektují. 

Babi: "Dobré ráno. Dobře jsem spala. Až do teď. Dlouho jsem se tak dobře nevyspala." 

Já: "To je dobře." 

Babi: "Mám zapnout konvici?" 

Já: "Ne." 

Babi: "Ty se mnou nemluvíš?" 

Já:  "Spím." 

Babi: "Aha. A mám zapnout vodu?" 

Já: "Ne." 

Babi: "Já jen kvůli snídani."

Já (prosebně): "Nehoň mě." 

Babi: "Já tě nehoním. Je čas. Nikam nespěchám. Já zapnu vodu jo? "

Já (už poněkud nelibě): "Ne. Vstala jsi moc brzy. Musíš počkat. Ještě musím ke slepicím." 

Babi: "Aha. Kdybys potřebovala s něčím pomoct, tak řekni. Něco podržet nebo přerovnat." 

Já: "Jestli mi chceš pomoct, tak prosím seď a nic nedělej. Prosím." 

Babi: "Budu sedět a držet hubu." 

Já (potěšeně) : "Ideální. Děkuju." 

Babi: "Dneska to vypadá, že bude hezky. Všechno se se mnou motá."

Já : "Jo jo." 

Tato konverzace probíhá více méně v nezměněné podobě každý boží den. Podobně jako ve filmu "50x a stále poprvé." 

Po druhé snídani a druhé svačině pokládám na stůl cedulku, že už snídala i svačila, a že už bude následovat jen oběd. To jen pro případ, kdyby jí to náhodou zajímalo, než zbaští i mě. 

V horku babi nejde pomalu ani k brance. A přiznám se, že jí nijak zvlášť nepřesvědčuju. Mám v těch vedrech problém sama se sebou. Návaly horka mi při vyšších teplotách dělají peklo na zemi. A tak jsme s babi zalezlé v chládku a děláme, že venek neexistuje. 

Pohyb je však důležitý, a tak se i s Alim stoupneme kolem kuchyňského stolu a dupeme králíky. Samozřejmě pouze obrazně. Chytíme se desky a za zpěvu písně "Pojďte se k nám všichni podívat, jak nám dupou králíci", případně jiné sprostonarodní odrhovačky, dupeme a dupeme, dokud babi vydrží. 

Procházka to sice není. Je to jen chabá náhražka skutečné chůze, ale babi i Aliho to baví, tak proč ne. 

Ať žijou králíci, co jsou krásně velicí !