Ali přítel nejvěrnější - 76 - to je věkem

Již před časem jsem psala, jak je v soužití s Alim důležitá pravidelnost. Každodenní práce už máme s babi tak zajeté, že u toho nemusíme ani moc přemýšlet. A zatímco babi ještě hluboce spinká, já už většinou přes hodinu běhám kolem zvířat. Když se pak princezna milostivě vzbudí, mívám vše hotovo a připraveno na snídani. 

Tentokrát jsem v noci špatně spala. Byla jsem jak chodící Šípková Růženka a oči držely otevřené jen silou mé velmi ochablé vůle. 

Babi se většinou budí do dobré a neskutečně upovídané nálady. Občas mi to dělá problém. Nejsem zrovna moc ukecaná  a po ránu ze mě vymámit delší větu je docela fuška. 

Babi však ctí své ranní rituály včetně různých průpovídek a poznámek. Všechna rána jsou prostě jako přes kopírák, a málokdy dojde k posunu konverzace na vyšší mentální úroveň.

Babi: "Dneska jsem spinkala jako andělíček." 

Já: "Tak to ti závidím. Já jsem už od čtyř vzhůru." 

Babi: "No jo. To je věkem. Až mi bude tolik co tobě, tak možná taky nebudu spát." 

Podívala jsem se na ni a přemýšlela, jestli si ze mě dělá legraci, nebo to myslí vážně. To opravdu vypadám tak strašně? Koukla jsem letmo na Aliho. Samozřejmě se mohl potrhat smíchy. Co bych taky mohla čekat!? Vrhla jsem po něm nevraživý pohled a trochu dotčeně procedila mezi zuby. 

Já: "Tobě už přece nemůže být tolik co mně." 

Babi: "Jak to?" 

Já: "Protože jsem mladší. Už ti nikdy nebude jako mně." 

Babi: "A jo. A kolik je ti let?" 

Já: "Padesát devět." 

Babi: "Tak to jo. Mně je asi šedesát tři viď?" 

Já: "Skoro. Je ti osmdesát devět." 

Babi: "Jé. Tolik?" 

Já: "No jo. Tolik." 

Babi: "Tak to už jsem stará jako Metuzalém." 

S neskrývaným pocitem zadostiučinění jsem toto konstatování přešla pouhým "Hm." Nechtěla jsem to radši dál rozvíjet. Ještě bych se mohla dozvědět, že už jsme na tom stejně, a to jsem nechtěla riskovat. 

Zrcadlo už delší dobu v podstatě nepoužívám. Tentokrát jsem to však nevydržela a letmo do něj hodila očkem. Malinko se mi ulevilo. Na osmdesát devět to zatím nevypadá.