Dopoledne probíhalo v zajetém rytmu. Věnovala jsem se práci v kuchyni a psychicky se připravovala na další kolo zavařování okurek. Babi mezitím luštila křížovky. Klasika. Nic nového pod sluncem.
Soustředila jsem se na práci a babi v podstatě ani nevnímala. Ona mě koneckonců taky ne. Po nějaké chvíli mě však zarazil zvuk čerpadla. Stále běželo a babi nezvykle dlouho nevycházela z koupelny.
Opatrně jsem pootevřela dveře.
Já: "Je všechno v pořádku?
Babi:" Jo. Už jdu. Nějak mi to nešlo."
Tohle je nebezpečná věta. Pokaždé zbystřím, protože se z ní téměř vždy vyklube nějaký problém.
Babi vyšla z místnosti jakoby nic, přesto však podezřele svižným krokem. Pokud bych použila vojenskou terminologii, dalo by se to nazvat rychlým strategickým ústupem do předem připravených pozic.
Nejdřív jsem šla zkontrolovat splachování, protože čerpadlo jelo na plné obrátky. Občas se zasekne páčka splachování. Kdybych se byla bývala více soustředila i na podlahu, byla bych nehamtla do veliké, stále se zvětšující louže nevábné vůně i konzistence.
Problém s páčkou jsem vyřešila ve vteřině. Jenže pak můj pohled padl na mísu. Chceteli trůn, divadlo, muzeum, svatyně a já nevím jak ještě babi tomuto posvátnému říká. Byla totálně ucpaná. Obsah volně stékal přes okraj a z výsostných míst se na zemi zvolna vytvářelo malé, nicméně ne nevýznamné odkaliště.
Pořád babi říkám, aby na to dávala pozor nebo aby v případě potřeby někoho zavolala. NIKDY jsem tím NĚKOHO neměla na mysli Aliho! Nejsem vůči němu nijak zaujatá, ale za ty roky jsem pochopila, že je šikovný jako hrábě do kapsy a na co sáhne, to pokazí. Což se opět potvrdilo.
Možná jen chtěli propašovat nějaké věci do jiné dimenze. Bránu pro tyto účely nepoužili poprvé a zřejmě ani naposled. To by mi až tak nevadilo. Začínám si zvykat. Ale když už chci pro přenos používat takto sofistikované zařízení, alespoň si přečtu návod nebo absolvuji nějaké školení, ale rozhodně hned nespouštím turbo pohon, navíc v okamžiku, kdy mám předimenzovanou kapacitu.
Letmým pohledem jsem se pokusila identifikovat obsah zásilky. Díky použitému zrychlení to však již nebylo možné. Celý náklad byl naprosto znehodnocen.
Zatímco já likviduju následky necitlivého zacházení, babi sedí u stolu a nerušeně pokračuje v luštění.
Tak snad tam nebylo nic důležitého. To by mě fakt mrzelo. Už kvůli babi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.