Babi se chová divně. Nevím proč, ale v posledním předvánočním týdnu se začala olizovat. Sedí kuchyni, každou chvíli si nasliní prsty a otírá si jimi obličej. Pak je nasliní znovu a celou proceduru několikrát zopakuje. Je to velice zvláštní a mírně řečeno tfuj tajbl. Přemýšlím, proč to vlastně dělá, a taky se ji marně pokouším přimět k tomu, aby se chovala alespoň trochu jako dáma.
Nenápadně ji hlídám. Jakmile se však nekoukám, šup s rukou do pusy a pak na obličej. Jako malé dítě, které se snažíte odnaučit cucat palec. Nic na ní neplatí.
Já: "Babi neolizuj se pořád. Vždyť jsi jako čunče."
Babi: "Já se neolizuju."
Já: "Vždyť na tebe koukám. Proč to děláš? Vždyť je to nechutný."
Babi: " Já jsem četla v časopisu, že je to dobrý na pleť."
Já: "Ježiši kriste! Co zase blbneš? Co sis to vzala do hlavy? "
Babi: "Mně je to příjemný."
Já: "Tak to alespoň nedělej přede mnou. Prosím."
Babi: "A kde teda?"
Já: " Třeba v koupelně nebo u sebe v pokoji."
Babi: "Tam je chladno."
Já: "V koupelně je teplo. Tam se dokonce můžeš i umýt, abys nebyla tak oslintaná."
Kdepak. Když si babi něco usmyslí, nic s ní nehne. Olizuje se a olizuje. Snažím se ji od toho odradit, ale nedaří se mi to. Ano. Vím, že jsou sliny hojivé. Vím i to, že dokážou hydratovat pleť. Zázraky bych však v téměř devadesáti letech fakt nečekala. Občas babi, patrně pro větší efekt, vyndá i zuby, aby si je přeleštila plenou, kterou v podstatě nedá z ruky. Utírá s ní úplně všechno a není síly, která by ji od toho odradila. A to si radši ani nepředstavuju, jak pečlivě si umývá ruce, když se vrací "z hradu", jak tomu říká.
Vypadá to, že se nám tu vyklubal docela slušný zlozvyk. Nedaří se mi přijít na jakýkoliv jeho přínos, který by tato procedura mohla pro babi mít. Tedy kromě originálního způsobu jak získat vyšší imunitu. Je pravdou, že tu má babi opravdu obdivuhodnou. První chřipku v životě měla zhruba před dvěma lety. Dva dny trochu posmrkávala, a to bylo celé. Tohle jí fakt závidím.
Babi měla vždycky slabost o mužské plémě. Čím je starší, tím se její náklonnost mění téměř v posedlost. Chápu, že chce být krásná a žádoucí, ale nevím, jak jí vysvětlit, že už jsme obě poněkud za zenitem a tenhle vlak už nám zcela jistě ujel.
Kdyby bylo jaro, přiklonila bych se k názoru, že se jí začínají zapalovat lýtka. Bůhví, co bude dělat v květnu. A tak trochu doufám, že jí to do té doby přejde. Neumím si úplně představit, jak v létě sedíme v cukrárně, babi má před sebou limonádu nebo dortík a slastně si roztírá sliny po obličeji. Asi bych se hanbou propadla.
Jenže co s tím? Nejde to po dobrém a po zlém? To s babi tuplem nic nepořídím. Je prostě býk. Žádná lest mě nenapadá. Včil mudruj.
Nechci mít oslintanou babi. Ali pomoz mi. Je tolik krásných jiných úchylek. Buď trochu kámoš. Alespoň tentokrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.