Stránky

středa 21. prosince 2022

Ali přítel nejvěrnější - 89 - 4. adventní neděle

Poslední adventní neděle je za námi. Dokonce i sníh napadl. Celá scenérie Betléma tak díky němu působila téměř pohádkově. 

Jen nám poněkud přituhlo. Babi měla opět připravenu židli, tentokrát i s kožešinkou, aby měla tu svoji VIP sedinku v teple. 

Docela jsem jí to záviděla, protože já vedle ní přešlapovala, abych nepřimrzla k silnici. Naštěstí mi k tomu dupání hrály koledy a v ruce jsem svírala horký svařák. Podupávala jsem si do rytmu a dělala, jakože vlastně vůbec nemrzne. 

Babi byla jako zachumlánek. Pohupovala se ze strany na stranu a snažila se z paměti vydolovat slova jednotlivých koled. 

Byl to zkrátka takový kouzelný sváteční večer. I když jsme to zase málem nestihly. Těsně před odjezdem:

Já : "Babi, dojdi si radši ještě na trůn, ať se ti pak nechce." 

Babi: "Nepotřebuju. Já byla před chvílí." 

Já : "Měla by sis dojít." 

Babi : "Mně se opravdu nechce." 

Rezignovaně jsem ji navlékla do teplého svetru, nazula boty, bundu, nasoukala ji do auta a vyrazili jsme. Cestou jsme se ještě zastavili pro benzín a bylo to tak akorát, abychom dorazili včas. 

Babi: "Mně se začíná chtít čůrat. Docela dost..." 

Já : "Vždyť jsem ti říkala, aby sis došla."

Přítel jen mlčky obrátil oči v sloup. Já byla o něco hlasitější. Přiznávám. Nechala jsem zacloumat svým majestátem a z plna hrdla si ulevila ryze českým, jadrným a silně terapeutickým výrazem. Asi tak třikrát. 

Vrátili jsme se domů. Vysoukala jsem babi z auta, dovlékla ji domů, poté ji zase oblékla, nasoukala do auta a jeli jsme. 

Napodruhé už to vyšlo. Bez problémů jsme absolvovaly představení, babi si dala výborný perník a vše bylo zalité sluncem. Tedy vlastně betlémskou kometou. Zbývalo jen nechat se vyfotit. 

Babi: "Mně se začíná chtít na záchod." 

Tentokrát se oči protočily mně. 

Já : "Tak pojď. Rychle se vyfotíme a pomažeme domů." 

Byla to fakt rychlovka. Čas nás neúprosně tlačil . Cvak, rychle k autu, nasoukat, doma vysoukat a rychle na vysostná místa. 

Uf. Stihly jsme to jen tak tak. Ale stejně to bylo hezký. 






 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Děkuji, že mě sledujete. ❤️

Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...