Ali přítel nejvěrnější - 127 - manuál

Babi nikdy nečetla manuály. Vše sestavovala a používala podle své intuice. Nutno podotknout, že ne vždy s pozitivním výsledkem. Návody k použití byly v jejích očích vždy naprostou zbytečností a hlavně zdlouhavé a nudné čtení.

Proč to píšu. Rozmohl se nám doma takový nešvar. Stávalo se to občas. Spíš sporadicky. Vždycky jsem to brala jako nehody, které se prostě čas od času stávají. Jenže poslední dobou případů nezvykle rychle přibývá a já mám obavu, že se stávají pravidlem.

Ne že bych si stěžovala, ale občas by se do nějakého toho průvodce používáním přeci jen mrknout mohla. Co by jí to udělalo?! Ušetřilo by mi to spoustu zbytečné práce s každodenním převlékáním a čištěním postele, vytíráním či praním. Nehledě na to, že už začínám mít ruce jako orangutan.

Vím, že babi stále častěji používá spoustu nejrůznějších vychytávek, které by jí měly pomáhat v rámci mezigalaktického přesunu materiálů. Ale mám pocit, že jí to začíná přerůstat přes hlavu. Už je toho na ní zkrátka moc. Dokud babi používala jednoduchou bránu, nebyl většinou žádný problém. Vím, občas se něco přihodilo, ale jak jsem psala, byly to výjimečné případy. Žádný učený sice z nebe nespadl, ale... To si to nemůže alespoň přečíst?! Co by jí to udělalo?

Pro představu uvedu alespoň jeden z nepovedených přenosů poslední doby, kterým se dalo zabránit, pokud... by babi četla ty zatracený manuály. Většinou se jedná o prosté nepochopení jednotlivých pokročilých  funkcí. Zejména jde o fyzické zviditelnění jednotlivých zařízení, která jsou z bezpečnostních důvodů zahalena jakousi neproniknutelnou clonou, díky níž jsou skryta nepovolaným osobám, jako jsem já. Babi jej pak logicky nevidí, takže ho pak (rovněž logicky) hledá všude možně i nemožně. 

Nedávno jsem ležela v posteli. Bylo už k půlnoci. Pomalu jsem se dostávala do příjemné fáze vln alfa, když mě z polospánku vytrhly nezvyklé zvuky. Chvíli mi trvalo, než jsem se vrátila do reality. Když mi došlo, co se děje, vylítla jsem z postele a skokem se vrhla ke dveřím, kde v mírném podřepu stála babi. Jednou rukou se přidržovala zdi a zrovna dokončila stahování kalhot. Ze všech sil se snažila udržet balanc. Vůbec si neuvědomila, že roh pro skladování lahví s pitím není portál. 

Bohužel jsem ji nestihla zarazit včas. I s těmi staženými kalhotami jsem ji přesunula (za silného protestu dotáhla) k pohotovostní bráně v jejím pokoji. Něco jsme sice zachránily a úspěšně odeslaly, ale stejně jsem musela zahájit půlnoční dostaveníčko s kýblem a hadrem.

Když jsem skončila, babi už dávno tloukla špačky. Sladké neviňátko. Jak já jí to záviděla! Mně totiž ještě čekala koupel, protože ze mě teklo, jako z toho nebohýho vykleštěnýho kluka od kraviček.

Babičky. Čtěte prosím vás ty manuály.