Ali přítel nejvěrnější - 128 - všechno je jinak

Musím se k něčemu přiznat. Chybně jsem vyhodnotila princip fungování "kapesníku", coby přístroje pro komunikaci. Došlo tak k neúmyslné mystifikaci. Po důkladnějším sledování jsem totiž dospěla k následujícímu fascinujícímu zjištění. Člověk je holt tvor omylný a žádný učený z nebe nespadl, jak říkával táta.

Kapesník s největší pravděpodobností není deklarovaná technologie na přijímání zpráv, ale  pouze pomůcka pro jejich zobrazení. Nevím úplně přesně, na jakém principu to funguje, ale vypadá to, že babi má někde v hlavě přijímač signálu, který ze vzdáleného zdroje obdrží zprávu. Aby si ji však mohla přečíst, musí ji zobrazit na vhodném materiálu. Představuju si to tak, že babi funguje nejen jako anténa, tedy příjemce signálu, ale zároveň i jako jakýsi projektor. Je to velmi zajímavé řešení. Stačí si před očima podržet třeba ten kapesník nebo talíř, plenu, kalhoty, toaletní papír apod., pekelně se soustředit a text se automaticky na toto pozadí přenese.

Dalo to fušku, ale snad jsem to konečně pochopila správně. Jen nevím, jestli tyhle nadpřirozené schopnosti získala nějakým tréninkem, školením nebo mi z ní galaktičtí přátelé vytvořili nějakého kyborga s implantovaným čipem. Nicméně se mi podařilo ověřit, že se skutečně jedná o přísně tajné informace. Když se však snažím zjistit něco bližšího, je babi tajemná, jako hrad v Karpatech.

Zrovna dojedla večeři. Vzala do ruky talíř a soustředěně po něm vidličkou přesunovala droboučké zbytky jídla. Chtěla jsem té tajemné komunikaci přijít na kloub stůj co stůj. Svoji hlavu jsem strčila babi téměř k uchu. Ani si toho nevšimla. Opatrně přesouvala miniaturní kousíčky brambor s takovým zaujetím, že kdybych vedle ní dělala kotrmelce nebo střílela z kanónu, nevnímala by to. Musela jsem do ní vyloženě šťouchnout. 

Já: "Co to na tom talíři študuješ?"

Babi: "Ale nic. Jen tu rovnám písmenka."

Já: "A co tam je napsanýho?"

Babi: "Ale nic. To nic není."

Já: "Ono je to tajný?"

Babi: "Jo."

Aby mi bylo dostatečně jasné, že tím debata ohledně písmenek končí, odložila vidličku i talíř a měla jsem po hehe. Není však všem dnům konec, jak se říká. A já to rozhodně nehodlám vzdát. Příště budu mít určitě více štěstí. A stejně byl čas, jít na kutě. Pro tento den jsem ponechala záhady stranou a jala se psychicky připravit na další vzrušující den.