Ali přítel nejvěrnější 12 - ne moc!

"Mně ne moc!"

Nejfrekventovanější věta, kterou babi vykřikuje, ještě než začnu vařit nebo když připravuju žrádlo pro kočky či slepice. 

To aby neztloustla. 

Jenže pak se nacpe sladkostmi, které fakt miluje a dokáže spořádat neskutečné množství. 

Sladké musím před každým jídlem schovávat. 

Občas však zapomenu. 

Babi : Ahojky. Bude něco k jídlu? 

Já : Jasně. Chviličku počkej. Bude to hned. 

Babi usedá v kuchyni, čeká a nenápadně ujídá tatranky. 

Já (po chvilce) : Tak babi. Tady máš ten oběd. 

Babi (bezelstně) : Ale já ještě nemám hlad...

Já (s mezidechem nandám jídlo ) : Koukej se pořádně nabaštit. Před chvílí jsi chtěla jíst. Akorát se cpeš sladkým. Za chvíli budeš jako bečka. 

Babi: Ještě to není tak špatné. Pořád se za mnou dědci točí. Protože jsem štíhlá. 

Pokaždé mě tím totálně odzbrojí. Žádný dědek jí už nepozdravil (= se za ní neotočil) ani nepamatuju. 

Na druhých babi vidí každé kilečko navíc a vůči plnějším tvarům je velmi kritická. 

Její tichý a decentní komentář je většinou slyšet i za devátou zdí. 

Před babi nemůžete povolit břicho ani u sporáku nebo vytírání podlahy, aniž by se neozvalo : 

Zatáhni to břicho. Koukám, že jsi nějak přibrala. Měla bys zhubnout. Narovnej se. Stáhni si ty šaty, kouká ti zadek.  Zastrč si to tričko.... 

Kouknu na babi, která se postupem času vymlsala do docela slušné kuličky, zhluboka se nadechnu... na chvíli zadržím dech a snažím se utišit svůj vnitřní nepokoj, aby se příliš neverbalizoval a zaprotestuju. 

Vždyť tu nikdo není! Nikdo tu NENÍ!

Ale je mi to houby platné.