.. a co tě neposílí, to tě možná připraví o rozum

Uáááá (dlouze a hodně nahlas)

Klid.

Všechno je v naprostém pořádku. 

Kotel neprasknul. 

Zhluboka dýchej. 

Nádech, výdech... 

Je to držák. Těch 130°C dal naprosto v pohodě. 

Nádech, pomalý výdech.. 

Pojistný ventil sice vypustil skoro všechnu vodu i s přípravkem proti korozi a v trubkách byla jen pára, ale tak sis napustila jinou. A teplota hned klesla. Vlastně se vůbec nic nestalo.. 

Nádech, výdech... 

Máš ohozenou zeď kalem? Stejně si chtěla malovat.. 

A koberec už taky potřeboval vyčistit...

Kapou ti ty sračky i z rozdvojky ve které máš zapojeno spoustu přístrojů ? 

Co šílíš? To se občas stane. 

Nezapomínej dýchat. No vidíš. Už ti to docela jde. Šikovná holka. 

A teď se z toho pěkně vypovídej:

Taková blbost. 

Upouštěl nám pojistný ventil topení. Měl na to nárok. Nějaký ten pátek už měl za sebou. 

Ráno jsme koupili  vše potřebné. Ventil, nový tlakoměr i těsnící pásku. 

Vše probíhalo jako po drátkách až do okamžiku odvzdušnování systému . 

V tu dobu už měl přítel v sobě několik panáků. 

Za normálních okolností je velmi šikovný. Ráda se dívám, když něco montuje. Má krásné ruce. Leckterý chirurg by mu je mohl závidět. 

Nesmí se však napít. 

To je pak absolutně nepoužitelný, avšak o to víc zapálený. V podstatě není síly, která by ho dokázala vyvést z omylu nebo mu zabránit udělat to o čem je přesvědčen jako o nejlepším řešení, přestože je to blbost na entou. 

Přiznejme si, že odkalovat radiátory při 80°C a plně natlakovaném systému není úplně nejlepší nápad. Dalo se čekat, že krytku rukou neudrží. I to, že půjde problematicky našroubovat zpět. 

Nečekala jsem, že po prvním nezdaru, kdy černá tekutina potřísnila prostor o průměru cca 1,5 metru (i do výšky) půjde proces zopakovat do další místnosti. 

V tu chvíli bylo na kotli kolem 120°C a já se modlila aby neprasknul. 

V trubkách tou dobou asi moc tekutiny nebylo. A pokud ano, tak v plynném stavu. 

Hned jsem začala dopouštět vodu a modlila se snad ke všem svatým. 

Naštěstí to zabralo a teplota klesla. 

Strašně se mi ulevilo. 

Možná i proto, že jsem ještě neviděla tu spoušť v pokoji, kterému říkáme pánský klub. Moc tam nechodím. Je to pánská zóna. 

Zde byl rádius znečištění 2 metry. Voda naštěstí nevyhodila pojistky, i když z rozdvojky trošku kapalo. 

Naše domácnost dlouho neslyšela takový příval jadrných slov. Doufám že jsem žádné nevynechala. To by mě dost mrzelo. 

Po větě, že by se měl odkalit ještě obývák jsem vypadala jako zosobnění boha pomsty a topenářské práce rázně zastavila. 

Zbytek vodky skončil na hlavě mého přítele, kam jsem ji s pocitem uspokojení vylila. Ani se necukal. Svléknul mokré oblečení a šel spát. 

Usnul hned. 

Celé odpoledne jsem strávila úklidem, pak naštelovala správně topení, nakrmila zvířata, babičku a utahaná padla do postele. 

Ráno se přítel divil, proč s ním nemluvím. Vždyť se nic nestalo. 

Máme krásný a romantický vztah. I po 15 letech se na sebe každý den těšíme. 

Pak však řekl osudnou větu:

Budu muset znovu odvzdušnit to topení. Žebřík v koupelně je skoro studený. 

Nevím, jestli si někdo dovede představit, co všechno mi v tu chvíli proběhlo hlavou. 

Řekla jsem možná trochu hlasitěji než jsem chtěla :

"Protože je stažený na minimum! " 

a pak ještě " Už na to ani nesahneš! " 

Chvilku na mě překvapeně koukal, těma svýma nádherně modrýma dětskýma očima, kvůli kterým by mu člověk odpustil cokoliv. 

Pak došel se psem, což bylo v tu chvíli to nejrozumnější, co mohl udělat. 

Je to prostě miláček.  

Je mi o hodně lépe.