úterý 6. dubna 2021

Ali přítel nejvěrnější - 32 - závod s časem

Čas je pěkný prevít. Snadno vám proklouzne mezi prsty. Čím více spěcháte, tím rychleji běží. S každým prožitým rokem si z vás dělá větší srandu. 

Babi o tom ví své. Sprinty na nejdůležitější místo v domě bývají nezřídka vysloveně závodem s časem. Přestože má svůj vlastní trůn přímo v rohu pokoje, chodí během dne na ten společný. Přes to nejede vlak a svým způsobem jsem za to ráda. 

Babi už toho moc nenaběhá. Od jakživa je však soutěživý typ, takže se nenechá odradit drobnými neúspěchy.  Zkouší nejrůznější styly běhu i správného načasování. Někdy s menším, jindy s větším úspěchem. Přestože kalhoty stahuje už za dveřmi, přeci jen ji ještě čeká přeběhnutí celé koupelny, což bývá velmi často kritický okamžik celé akce. Má zkrátka ještě co pilovat. 

Co je však neskutečně zajímavé, je fakt, že se naučila dokonale napojit i na všechny členy domácnosti. Někdy ji podezříváme, že má nějaký šestý smysl a cítí potřebu všech přítomných. 

Vždycky jsem přemýšlela, jak asi vzniklo oblíbené rčení. "Jdeš na toaletu? Vyčůrej se prosím i za mě." Teď už to vím. 

Je to velmi zajímavý fenomén. Něco, co bych možná přirovnala k tomu, čemu se říká společné vědomí. Kdykoliv někdo z nás potřebuje navštívit výsostná místa, stačí pouhá myšlenka a babi to okamžitě vycítí a zabouchne nám dveře přímo před nosem.

Ne. Skutečně se nejedná o náhodu. Je to pravidlo. Bohužel výše uvedené rčení zatím neuvedla v praxi doslovně, takže v naléhavých případech běžíme svůj závod s časem i my. O patro výš. 

Ale snad to babi ještě nějak vychytá. Víte, jaká by to byla úspora času?!

Jo. A tu koupelnu prostě vytřu. Babi má teď důležitější starosti. Jde o čas, a to není málo. 





 






6 komentářů:

  1. U nás doma si hodně děláme legraci z mamky, která má tendenci chodit na záchod na poslední chvíli. Hodně vtipné to bylo, když byla těhotná, musela tehdy kvůli cukrovce pít asi 4 litry vody denně a pak vyloženě pořád chodila na záchod. Když jsme byli na dovolené v Krušných horách, občas to bylo fakt dobrodružné. :-D

    Vážně obdivuji, jak všechno zvládáš. S nadhledem a láskou. :)-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 😂😂😂To je moc hezká vzpomínka. Když ještě babi chodila po městě bez dohledu, občas jí cestou potřeba přepadla. Byla schopna stáhnout kalhoty naprosto kdekoliv. Vždycky jsem dělala, že jí vůbec neznám, vůbec ke mně nepatří... Teď už to dělá naštěstí jen doma 😂😂😂

      Vymazat
  2. TO je tak krásně ironicky napsané! Přestože realita je vlastně smutná, vaše humorné podání mě pobavilo! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za uznání. Ani nevíte jakou mám z každého komentáře radost. ❤️

      Vymazat
  3. Naše babí byla ujetá na spodní kalhotky,pokud jsme na ní nedohledli ráno, když se strojila byla si schopná navleknout třeba čtvery.Nevím jak to zvládla,i kdyz jsem ji pripravila co si ma vzit na sebe,casto se ji tam alespon dvoje dostaly.Pokud šla na onu místnost, určitě si sundala jen jedny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 😂😂😂😂 Tak to nemá chybu. To je boží příběh. Omlouvám se, ale moc mě to pobavilo. Naše babi vždycky cupitá s těmi staženými kalhotami přes celou koupelnu. Dělá to jen, když už se jí hodně chce. Logicky doběhnout nestihne. Kam se však hrabe na tu vaši. 😂😂😂 Moc děkuju za nádherný komentář. ❤️

      Vymazat

Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.

Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...