Konečně sluníčko! Už taky bylo na čase. Jinak bych se z té naší babi za chvíli zcvokla. Nechce být ani chvilku sama. Je jako ocásek. Pořád by jen hrála karty, které mi už pomalu lezou krkem.
"Ahoj. Jdu se podívat, jestli něco děláš."
"Už to budeš mít hotové?"
"Jak dlouho ti to bude trvat?"
"Nezahrála by sis karty?"
"Nechci tě rušit, ale nepůjdeme už hrát?"
"Můžu si tu s tebou sednout? A co to děláš? A na jak dlouho to máš?"
A to ty karty mastíme vlastně pořád! Babi zkrátka nechápe, že musím taky někdy uvařit, uklidit nebo se jen tak podívat na zprávy.
Ale dnes je to jinak. Je krásně a vůbec nevadí, že je poměrně chladno. Ideální počasí, aby mi mohla pomáhat venku.
Máme spoustu zvířat. Kočkama počínaje, přes psa, kachny, slepice až po bílou myšku, která doma plní funkci jakési kočičí televize.
Jednou mě sežerou. Kromě jiného, zbaštěj více než patnáct kilo kuřecích čtvrtek za týden. Maso zpracovávám a připravuji krmné dávky na celý týden. Je to sice práce na celý den, ale udělám to a mám na chvíli klid.
Přes zimu může babi dělat jen logistickou podporu v úvodní fázi zpracování, což vypadá tak, že se mnou sedí v kuchyni a přerušuje rádio svými "nezapomenutelnými" příběhy.
Při vykošťování bohužel nejde hrát karty. Jedinou mojí záchranou je zpěv. A tak zpívám a zpívám, dokud to všechno neudělám. Po třech hodinách už sice trochu chraptím, ale beru to jako daň za ticho. Takovou obdobu emisní povolenky. Mám pak sice problém s hlasivkama, ale nikomu to nevadí.
Dnes je však všechno jinak. Je ideální počasí a babi mi může pomáhat venku . Má to spoustu nesporných plus. Nenudí se, je na čerstvém vzduchu, sluníčko ji trochu pošimrá čumec a cítí se důležitě.
Úkol dne tedy zní:
"Nadrtit kosti pro slepice."
A protože vím, že o kádry se musí pečovat, nabalím ji do teplého oblečení, nanosím vše potřebné a připravím i polštářek pod prdelku hlavní podavačky kostí.
Babi k této činnosti přistupuje se zodpovědností sobě vlastní, vědoma si důležitosti našeho snažení a rozhodně nehodlá zklamat důvěru ve mě vloženou. A tak podává, já drtím a práce nám jde hezky od ruky. Jen závazek jsme si nedaly. Jenže on by to stejně nikdo neocenil. I těm pipinám je to naprosto fuk.
 |
Máme nadrceno. Babi plynule přechází zpět k logistické podpoře a spolu s kočičí kontrolní komisí dohlíží na plnění drti do pytlíků. Šoupnu je na mrazák a máme hotovo.
Jojo. Když se dělá ve dvou, tak to prostě úplně jinak odsejpá.
 |
"Tak co babi. Dáme ty karty?"
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.