Týden se s týdnem sešel a my měly naplánované drcení kostí. Pravidelná týdenní činnost, u které může babi asistovat.
Jako každá jiná důležitá práce i drcení vyžaduje pečlivou přípravu. Když pominu přemístění materiálu, mísu a podsedák, je potřeba na pracoviště dovést i babi.
Řekne se to jednoduše, jenže drtič je u slepic, terén je svažitý, a i když je to v podstatě hned za barákem, dá to docela fušku. Nohy už tolik neslouží a stále přítomná motolice nám z toho dělá trošku slalom.
Ale jak se říká, když se jde na věc se šturmem a nadšením, tak se dílo podaří.
Poměrně velká část plotu je hustě zarostlá kiwi, takže je tu nejen příjemný chládek, ale zároveň porost částečně brání výhledu ze silnice, která lemuje zahradu. Částečně.
To se ukázalo být důležitým faktorem v okamžiku, kdy nám chybělo dodělat posledních pár kostí a babi pronesla obávanou větu. "Mě se chce čůrat."
V duchu jsem si představila, jak ji s těma zakrvavenejma rukama vleču na záchod. To nemáme šanci stihnout.
Když musíš, tak zkrátka musíš. Opřela jsem ji o kukaň, ve které se slepice tiše soustředila na snůšku. Stáhly jsme kalhoty, babi si lehce přidřepla a spustila stavidla.
V tu chvíli jsem zalitovala, že mám jen krátké domácí šaty a žabky. Přestože jsem zaujala opravdu hodně široký postoj, rozptyl byl přeci jen větší.
Situace zkrátka vyžadovala oběti.
Babi v pozici jezdce, který po týdnu slezl z koně, já ji držela ze zadu a kolem nás pobíhalo hejno slepic.
Z dálky to muselo vypadat hodně zajímavě. Ještěže jsem ženská, takže by nás snad nikdo nepodezříval z nějakých zvrácených praktik. Přesto doufám, že kolem nikdo nešel. Přeci jen jsme malé město.
Jestli nás někdo viděl nebo ne, to už asi nezjistím. Důležité je, že kalhoty zůstaly suché. A o to šlo především.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.