úterý 13. července 2021

Ali přítel nejvěrnější - 45 - velký úklid

Den jako obrázek, sluníčko svítí na plné pecky a k dokonalosti nechybí téměř nic. Možná bych trochu ubrala na teplotě, ale nemůžu přece chtít všechno. 

Babi má od rána dobrou náladu. Jen Ali chvilkama trochu provokuje a vymýšlí nejrůznější legrácky. 

Mám naplánovaný velký úklid, takže se babi nemohu tolik věnovat. Není proto divu, že se nadšeně zapojuje do každé Aliho taškařice. 

Chvíli po snídani přišla do kuchyně.

"Hani ten budík nějak nefunguje." 

Znám babi, takže jsem se jedním okem koukla, jestli není rozebraný a pochválila ji, že se do něj nehrabala. 

Ale. Jak se říká. Nechval dne před večerem. Budík sice nebyl na kousky, ale jen proto, že se babi nepodařilo do něj dostat. Totálně zaseknout šroubek krytu. Díky bohu neprasknul! 

Na vteřinku se mi zatmělo před očima. V duchu jsem pro jistotu napočítala do sta a přešla situaci téměř beze slova. 

Jednak se ze mě postupem času stává flegmatik a taky jsem si nechtěla kazit krásný den. Koneckonců vím, že ti dva umí být, co se podobných "oprav" týče, daleko "šikovnější" a nápaditější. 

Babi zasedla ke křížovkám a já se v klidu věnovala další práci. Uklidila jsem celý dům a zbývala jen koupelna. To bude šup šup. 

Jenže. Člověk míní, Ali mění. 

Už jak jsem otevřela dveře, bylo jasné, že je něco špatně. Natáhla jsem typický odér a začalo mi docházet, že to budu muset vzít trochu víc z gruntu. 

Záchodová mísa jen velmi těsně nepřesáhla svoji kapacitu a kolem bylo vidět, že babi s Alim dělali co mohli, aby situaci "zachránili". 

Jenže chlapům to uklízení moc nejde. Nemůžu Alimu ani babi upřít snahu, ale výsledek opravdu nic moc. 

Pravda. Každý máme svůj styl úklidu a já ten jejich rozhodně nechci nějak dehonestovat, ale v případě ucpání mísy bych přeci jen postupovala trochu jinak a místo zubní pasty použila radši zvon, ale snaha se cení, i když mi to trochu hodilo vidle do mé představy o rychlém úklidu. 

Když jsem skončila, babi stále seděla v kuchyni a nerušeně si luštila.

 Záchodovou epizodu dávno pustila z hlavy. 

Chtěla jsem něco od plic podotknout. Když jsem jí tam však viděla sedět. To ztělesnění nevinnosti! Došlo mi, že už by to bylo tak nějak zbytečný. 














Žádné komentáře:

Okomentovat

Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.

Napsali o nás

Článek Markéty Pilátové - Ti co se nevešli

Strašně ráda bych se s vámi podělila o radost, která mi málem podlomila nohy. Jedna z porotkyň Magnesia litera se o mém blogu zmínila ve své...