Asi každému, jak se říká, někdy "bouchly saze". I největší kliďas, flegmatik nebo ignorant dá v určitém okamžiku průchod emocím. Většinou kvůli úplné kravině.
Ali je pěkně zlomyslnej a poslední dobou si mě vyloženě vychutnává. Zkouší, co vydržím. Přesně ví na kterou strunku zabasovat, aby se moje nervová soustava rozdrnčela kmitočty nebezpečných hodnot.
Jsem docela držák, ale přeci jen už to není, co to bývalo. Během soužití s Alim se moje absorpční schopnosti značně zhoršily, takže občas nevydržím a můj vnitřní nepokoj se verbalizuje silou pouštní bouře.
Některá témata se léty pravidelného opakování stala výbušnymi a fungují jako jakási rozbuška.
Velmi jsem milovala svého tátu. Není proto divu, že je mou největší slabinou tvrzení, že můj táta není můj táta.
Jakákoliv další imaginární dcera je také docela slušnou náloží.
Nevím v které dimenzi se to babi zasekla, ale já jsem po smrti, s tátou nevychovala mě, ale nějakou nevlastní dceru, kterou našla na ulici a třetí utekla někam do zahraničí a ta druhá už taky umřela.
S mým přítelem, který je o čtyřicet let mladší, si jako děti hráli. A nemá ji rád, protože ho odmítla, jelikož byl samá holka.
Už jsem se do toho zamotala tak, že ani nevím, jestli vůbec jsem.
Občas se snažím, vysvětlit nevysvětlitelné, i když je mi jasné, že moje chabé argumenty nemají absolutně žádnou váhu.
Babi je odjakživa flegmatik. Takový ten totálně splachovací typ. Nasadí jeden ksicht, jak sama říká, a myslí si něco o zadní části těla. Občas se u toho pohrdavě usmívá.
Zkoušeli jste se někdy pohádat s někým, kdo se vám smál do obličeje? Já se při tom se dokážu tak krásně vytočit, až to nakonec prostě bouchne. Ječím jako Viktorka u splavu, div mi nepraskne žíla a babi jen v klidu sedí a usmívá se.
Někdy mám pocit, že mi to dělá schválně. Jen aby se něco dělo.
Za pět minut nic neví, zatímco já jsem zralá na hospitalizaci v nervovém sanatorium. Snažím se z hluboka dýchat a rozumově si zdůvodnit, že za to nemůže.
Když se konečně uklidním, babi se mě bezelstně zeptá:
"Budeme dneska spát tady nebo půjdeme domů za maminkou?"
A já z posledních sil odpovím:
"Babi. Já už nikam nejdu."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.