Na páteční den jsem měla naplánováno spoustu práce. Kromě běžných činností mě čekalo zpracování masa pro zvířátka a zavařování okurek.
Babi měla povídací náladu, což mě trochu děsilo. Všechny její příběhy znám nazpaměť a dneska by to s nimi bylo opravdu náročné. Potřebovala jsem ji něčím zabavit, aby si nepřipadala odstrčená .
Spásný nápad přišel v okamžiku, když ze schránky přinesla noviny a nabídla mi k přečtení horoskop.
Ruce jsem měla od masa, a tak jsem ji zkusmo poprosila, jestli by mi ho nepřečetla. Babi ochotně souhlasila a stylem prvňáčka začala číst.
Pravda. Hlasatelka už z ní asi nebude, ale poslouchat se to dalo. Uvědomila jsem si, že tu mám spoustu časopisů, na které nemám čas.
Vybrala jsem ty s krátkými články a zajímavostmi a poprosila ji, zda by mi při práci mohla číst.
Překvapilo mě, s jakým nadšením se tohoto úkolu zhostila. Dlouho se mi nepracovalo tak dobře.
Babi četla a četla. A byla to tak příjemná změna, že jsme tuto záslužnou činnost zařadily mezi oblíbené.
A tak tu tak sedíme, já vařím a babi mi předčítá o nejnovějších vědeckých poznatcích ze světa technologií, lidském životě a možnostech moderní medicíny, černou kroniku i sportovní výsledky.
Ví kulový, text příliš nevnímá, ale statečně se pere se všemi odbornými výrazy. Louská informace o nesmrtelnosti a kmenových buňkách, přesunu mysli do androidů i implantátech do mozku.
Já u toho naprosto přízemně cpu okurky do flašek a libuju si, jak nám to hezky odsejpá.
Vydrží číst velmi dlouho. Je to tak absurdní a zároveň roztomilé i osvobozující, že je mi dobře, jak dlouho ne.
Díky babi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.