Ali přítel nejvěrnější - 49 - kokokodák

Babi měla už od rána dobrou náladu a nedá se říct, že bych s ní to její nadšení nějak zvlášť sdílela. Čekalo nás totiž drcení kostí, což je z mého pohledu nezáživná a otravná práce. Babi však tuto činnost miluje. S nadšením vítá jakékoliv rozptýlení. 

Po snídani jsem připravila vše potřebné. Už cestou si do kroku vesele prozpěvovala. " Ťapy, ťapy ťap, kampak si to šláp..."

Usadila jsem ji na místo a vrátila se pro mísu a kosti. Už zdálky ji slyším jak si s pipinama rozverně povídá :

"Kokokodák, kokokodák,  ..." 

Slepice jí odpovídají a babi, aby řeč nestála dodává:

"Kokokodák, kokokodák,  ..." 

Chvilku jsem ji z povzdalí pozorovala a měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.

"Koukám, že si holky dobře rozumíte." 

"No jo. My jsme holky od okolků... Ony si se mnou přišly popovidat." 

"Tak si to hezky dopovídejte a jde se makat."

Práce šla jako po drátkách, slepičky pilně pomáhaly, sezobly všechno, co mi odpadlo od ruky, takže bylo za chvíli hotovo. 

V týdnu přijedou vnoučátka a my pro ně máme připravené překvapení. Ještě nikdy neslyšely babi číst. Nachystala jsem pohádky, aby si to babi pěkně natrénovala a pořídila pár cvičných videí. 

Babi se při nahrávání chovala, jako dokonalý profesionál. S knížkou v ruce čekala na pokyn z režie (to jsem byla já) a začala číst. Slyšet ji někdo od fochu, určitě by se neudržel a z fleku ji obsadil do role pohádkové babičky.

Po obědě jsme se vydaly na procházku. Víc jak pětset metrů babi neujde ani s oporou. Nám ale nálada ani odhodlání nechybí, a tak si to za zpěvu písně "Krásný vzhled je na ten boží svět" šlapeme ke stromu a s písní "Sláva nazdar výletu, nezmokly jsme už jsme tu" zpátky domů. 

V posledních metrech už sice trochu docházel dech a nohy odmitaly šlapat, ale daly jsme to. 

Za odměnu dostala babi zmrzlinu. 

Jo. Když se to povede, tak je to jako v té písničce. 

"Den je krásný, den je krásný..." 

Co chtít víc.