Ali se nám přes léto trochu rozdivočil. Dělá si, co chce a vůbec na nás nebere ohledy.
Vypadá to, že už s námi prostě nechce být kamarád. Ale vůbec!
A nebo to možná jen trochu přehnali s těmi jejich výlety . Babi s ním poslední dobou byla na tolika místech, z všemožných dimenzí, že jí z toho jde hlava kolem.
Tušila jsem, že to nedopadne dobře. Ale copak mě poslouchali? Frnk a byli pryč. Dalo se čekat, že toho na babi bude moc.
A tak tu teď bloumá a zoufale hledá jakýkoliv záchytný bod, který by ji pomohl najít odpověď na základní otázku, kde že to vlastně bydlí.
Babi : "Představ si, že mě přestěhovali a vůbec mi tam nevzali věci. Nevím, co mám dělat. Já tam sama netrefím. Myslela jsem, že pro mě přijdou. Maminka bude mít strach, kde jsem."
Já: "Kam tě kdo přestěhoval?"
Babi: "Já nevím. Včera mě přestěhovali tam nahoru. Ten vedoucí, jak sem chodí."
Já: "Babi. Jakej vedoucí? Vždyť žádného vedoucího nemáme."
Babi: "Před čtrnácti dny tu byl s maminkou a odvedli mě odsud."
Já: "Nikdo tě nikam neodvedl. Maminka ti zemřela před čtyřiceti lety."
Babi: "No. Já bych byla radši tady. Mně se tu líbí."
Já: "Kde je tedy problém?"
Babi: "Já nevím. Já tu teď dlouho nebyla. Přišla jsem před chvílí a koukám, že tu mám všechny věci. Maminka říkala, že teď budu bydlet nahoře."
Já: "Tak já jim řeknu, že budeš bydlet tady. Jo?"
Babi: "To budeš hodná. A kdo ty vlastně jseš?"
Já: "Co myslíš?"
Babi: "Moje maminka?"
Já: "Myslíš, že je to možné?"
Babi: "Nevlastní maminka?"
Já: "Ne. Zkus to ještě."
Babi: "Tak teta."
Já: "Jsem tvoje dcera."
Babi: "Jé. Tak to se mi ulevilo. To mi spadl kámen ze srdce. Ani nevíš jak."
Já: "Tak pojď. Já ti nandám polévku."
Jídlo naštěstí zahnalo nevyřčené otázky.
Pro dnes.
Babi dostane léky, spinkací čokoládu a půjde do hajan.
A já? Půjdu taky. Dneska mi ti dva dali pořádně zabrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.