Ali přítel nejvěrnější - 53 - žrout

Připravuji snídani. Tři krajíce chleba s něčím a k tomu teplý nápoj z matchy. Ořezávám kůrky, protože se babi špatně koušou, ale pořád to jsou TŘI krajíce. 

Pokaždé s úžasem zírám, kam se to do ní vejde. Já bych to nedala. Sním kůrky a jsem plná. 

Vždycky hodně snídala, ale poslední dobou je to fakt extrém.  A protože fyzikální zákony mi nedokážou dát uspokojivou odpověď, napadají mě nejrůznější teorie.

Vsadila bych boty, že v tom má prsty Ali. Pozoruji, jak do sebe pomalu souká jedno sousto za druhým. 

Jakmile spořádá "první chod", uklidí nádobí do dřezu, sedne si ke stolu a ... přepadne ji hlad. Zapne proto konvici, uvaří si kafe a začne šmejdit. 

Já : "Copak hledáš?" 

Babi : "Něco k jídlu. Mám hrozný hlad." 

Já : "Vždyť jsi teď jedla." 

Babi : "Nejedla." 

Já : "Ale jedla. Teď si do sebe natlačila tři krajíce." 

Babi : "To není pravda." 

Já : "Ale je." 

Babi : "To si nepamatuju." 

A jsme u jadérka. To je přesně ten okamžik, který mi nejde na rozum. Chápu, že člověk může ledacos zapomenout. Může se stát. Zejména pokud jí málo. Ale po takové porci necítit plné břicho, je prostě blbost. 

Mně by to množství lezlo i ušima, ale babi vypadá, jako kdyby týden nejedla. Stal se z ní doslova žrout. Bezedná díra. Jakoby jí to jídlo z žaludku někam mizelo..

Podezření, jak jsem již psala, padá na Aliho. Nerada bych mu sahala do svědomí, ale co se ochladilo, nenechá babi na pokoji. Dělá nenápadného a občas se uchyluje k praktikám, které se nedají nazvat jinak, než podpásovky. 

Babi: "Nemáš něco k jídlu?" 

Já : "Babi. Vždyť jsi jako Otesánek." 

Nicméně vyměknu a přistrčím před babi dva donuty. Čtete dobře. Dva donuty. Velké. 

Babi : "Jé. Děkuju. To je ono!" 

Slastně se zakousne a během několika sekund jsou v ní. Myslím, že kdybych před ní postavila čtyři, spořádá je taky. 

Jeden by řekl, že už musí být totálně přecpaná, ale kdepak. Ještě ani neuschne hrnek od kávy a babi se znovu domáhá dalšího přísunu. 

Babi: "Bude něco k snídani?" 

Já: "Ty si ze mě děláš legraci. Viď? Vždyť už máš v sobě tři krajíce chleba a dva donuty." 

Babi: "To je blbost. To bych si přece pamatovala." 

Já: "V každém případě už máš smolíka. Vždyť za chvíli praskneš." 

Babi: "Když já mám hrozný hlad." 

Nenápadně ji prohlížím ze všech stran, ve snaze najít, kam se to jídlo ztrácí. Nakonec jí  vložím do ruky zmrzlinu. Zdá se být uspokojena. 

A já jen doufám, že jí Ali neudělal díru do břicha. Zatím jsem ji nenašla.