Babi bývala velmi hezká. A byla si toho vědoma. O ctitele neměla nouzi, a i ve vyšším věku se mohla chlubit hezkou postavou.
Měla krásné květinové šaty s ramínky a širokou sukní. Bylo mi tehdy patnáct. Dělalo jí dobře, že se za ní chlapi otáčeli i v tomto věku. Nikdy se nezapomněla podělit o zážitky.
Když nějakého muže zaujala a on ji následně předešel, aby ji mohl skouknout pokaždé se smíchem vyprávěla.
Babi : "... Cítila jsem, jak za mnou jde. Pak zrychlil krok, aby mě předběhl. Otočil se, a když viděl, kolik mi je, zrychlil. Zkrátka ze zadu liceum, ze předu muzeum."
V tu dobu jí bylo kolem pětačtyřiceti. Dnes je babi osmdesát devět a na muže rozhodně nezanevřela. Stále je přesvědčena o své přitažlivosti, i když muzeum už je z obou stran.
Měla jsem práci na zahradě. Babi seděla v kuchyni a přítel připravoval oběd. Občas uvaří, aby mi pomohl, za což jsem mu nesmírně vděčná. Můžu si alespoň na chvíli "odpočinout".
Když jsem se vrátila domů, vyprávěl mi, jak si s babi povídal.
Babi: "Měla jsem mladého a bohatého kluka, ale utekl mi."
Přítel: "A kam vám utekl?"
Babi koukne z okna : " Podívej. Tamhle běží. Jsi taky bohatej?"
Přítel: "To bohužel nejsem."
Babi: "Tak to já si najdu někoho jiného."
A tak u nás k mnohoženství naštěstí nedojde.
Nebezpečí však hrozí. Jestli babi přitáhne s nějakým zbohatlickým kolouškem...
No. Doufám, že to bude v jiném teď a tady, protože si nejsem jistá, že si chci na nějakého nového tatínka zvykat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.