Ali přítel nejvěrnější - 71 - útěk

Tak jsem si bláhově myslela, že dobu fyzických útěků máme už za sebou. 

Ali občas babi brával na výlety do blízkého okolí. Nikdy se však nechoval jako gentleman. Párkrát jsem na něj byla kvůli tomu opravdu hodně nazlobená. To když vytáhl babi na rais a pak se ani neobtěžoval přivést jí zpátky domů. 

Jednou nám tak babi přivezla policie a podruhé rozpoutala doslova noční manévry za asistence policejního vrtulníku. Tyto příběhy jsem vám ale již vyprávěla. 

Dlouho nic podobného neudělal. Až teď. 

Nenechávám babi doma bez toho, aniž bych jí připravila činnosti, kterými je schopna se zabavit a vždy připravím i nějakou tu dobrotu, kdyby jí čapla mlsná. Babi si většinou ani nevšimne, že jsem pryč. 

Jenže dneska jsem skoro celé odpoledne pracovala na zahradě a Ali situace opět zneužil. Klíč v zámku byl zkrátka příliš velkým lákadlem, než aby mu dokázal odolat. 

Rozhodl se, že vezme babi na procházku. Samozřejmě v tom největším parnu. A stejně jako tehdy zdrhnul a nechal babi napospas žhnoucímu slunci. Ani hůl si chuděra nevzala. 

Seděla jsem v tu chvíli napůl upečená uprostřed záhonů a vyvazovala rajčata, když slyším :

"Haló. Haló!" 

Otočím se a nevěřícně koukám, jak se babi že všech sil drží plotu a bezradně hledá nějakou živou bytost, která by jí pomohla. 

Já: "Ježiši! Co tam děláš babi?! Jak si se tam dostala?! " 

Babi: "Já myslela, že tu nikdo není. Že jsem tu sama. Bála jsem se, že jste mě opustili." 

Já: "Vždyť máš doma na stole cedulku, že jsem na zahradě." 

Babi: "Pojď si pro mě prosím. Já se hrozně motám." 

A tak jsem nechala rajčata rajčatama a běžela pro to naše ztělesnění zoufalství a strachu. Jestli se mi Ali dostane pod ruku, ať si mě nepřeje!

Babi byla celá vystresovaná a klepala se jako drahý pes. Nechtěla jsem ani domyslet jak by to dopadlo, kdyby se s Alim vydali opačným směrem. Babi je sice v naší ulici poměrně známou osobností, ale... 

Musela jsem ji pevně držet. Opírala se o mě téměř plnou vahou. V podstatě se nechala nést. 

Uvnitř domu byl však příjemný chládek, takže když do sebe kopla sklenici domácí benzinkové šťávy s mátou, citrónem a zázvorem, byla během poměrně krátké doby zase v pořádku. 

Je vidět, že pojmy jako "důvěra" či "zodpovědnost" Alimu absolutně nic neříkají. Co naplat. Kdo chce kam, pomozte mu tam. Budu ty dva zkrátka víc hlídat, aby jí příště nenechal třeba někde v Tramtárii. 

Na těžkej život já jsem pes, jak se říká v jednom nejmenovaném filmu. Takže. Jestli mě Ali slyšíš, tak si ujasněme jedno. Žádné příště už nechceme. 

NIKDO!