Ali přítel nejvěrnější - 72 - flám

Jednou za čas se potřebuju, jak se říká vyřádit. Prostě dobít baterky. Miluju muziku, tanec a jsem v tomto ohledu, mírně řečeno, živelný tvor. Jak někde slyším vrznout, nevnímám nic jiného.

Na parket většinou mířím rovnou od vchodu a přítel mi cestou odebírá kabát, kabelku či svetr. Jsem schopna takto "zahajovat" večer naprosto všude. I v narvané Lucerně. 

Jsem naprosto bez zábran a žánrově mám velmi široký záběr. Tvrdím, že tancovat tancovat se dá i na operu. Mně by však stačily i dva klacíky, kterými by mi někdo klepal do rytmu. A když tak o tom přemýšlím, vystačila bych si i s vlastní pusou vytvářenými rytmy. 

Dlouho jsem nikde nebyla, takže pozvání na neplánovanou "babskou jízdu" na koncert skupiny Kabát Revival Plzeň jsem přijala s naprostým nadšením. Babi byla zabezpečená, a nic nebránilo vyrazit. 

Večer byl úžasný. Protančily jsme celou noc a domů dorazily hodně k ránu. Začínalo svítat a řvoucí kohout  mi decentně připomněl, že to dneska nebudu mít úplně jednoduchý. Všechno jsem si připravila, došla se psem a na dvě hodiny to zalomila do postele. Tedy domnělé dvě hodiny. 

Jako první mě přišla vzbudit Bubu. Černohnědá kočičí slečna. V pět hodin ráno pocítila velmi naléhavou potřebu lásky. Milovala jsem ji v tu chvíli na maximum. Napůl jsem spala, napůl hladila...  V tom slyším babi, jak vstává. 

Jindy vylezá z postele nejdřív v devět, ale dneska si hodně přivstala. Zlatíčko. Co naplat. Jde se vstávat. 

S vynaložením všech sil jsem se dopotácela do kuchyně. Musela jsem vypadat naprosto impozantně. Jak po dvacátém pivu. A to jsem za celý večer měla jen jedno! Naštěstí. 

Babi byla ve velmi dobrém rozmaru a hned, jak mě uviděla, začala švitořit. Přiznám se, že jsem jí nebyla schopná moc vnímat. Vlastně ani vidět. Oči odmítaly zůstávat v otevřeném stavu a neustále měly tendenci se zavírat. 

Babi: "Tobě není nějak dobře viď?" 

S hodně velkým úsilím, protože ani pusa mě nechtěla poslouchat, jsem ze sebe vymáčkla něco jako "Hmmm." 

Konverzace bylo to poslední, po čem jsem v tu chvíli toužila, ale přeci jen jsem se nakonec vyhecovala k delší osvětující odpovědi. 

"Jsem po flámu. Ještě spím a nejsem schopna si povídat."

Babi chápavě pokývala hlavou, jakože tomu rozumí. Dvě minuty dokonce vydržela být zticha. Za chvíli se však ozvalo:

Babi: "A jaký to bylo?" 

Já: "Skvělý, ale ještě spím." 

Babi: "Mám zapnout vodu?"

Já: "Ne. Vstala jsi moc brzy. Musím nejdřív udělat zvířata." 

Babi: "Jasně. To já počkám. A mám zapnout vodu?" 

Já: "Ne! Musím nejdřív obstarat zvířata."

V duchu jsem si děkovala, že mám všechno připravené. Kočky, slepice, kuřata, dojít se psem... Uf. Postel byla to jediné, na co jsem byla schopná myslet. Pak už jen snídani pro babi, prášky a můžu upadnout do bezvědomí... 

Strkat levou nohu před pravou byl téměř nadlidský výkon. Dolovala jsem poslední zbytky sil. Kolena se odmítala ohýbat, chodidla pálila jako bych celou noc chodila po žhavých uhlících a hlava byla v naprosto nepoužitelném stavu.

Babi mezitím zapomněla, že má čekat a NIC nedělat a horečnatě hledala kafe. Konvice již poněkolikáté vařila vodu a já přemýšlela, jak nevybuchnout. Naštěstí to za mě vyřešil stav mého organismu, který mi dovolil fungovat jen v nouzovém režimu. 

Konečně! Snídaně je hotová babi spokojeně baští a já se snažím vymyslet plán, jak ji zaměstnat na co nejdelší dobu. Hlavou mi probíhala lišta:  "... spát... spát... spát..." 

Po dokončení strategického plánu byl stůl rozložen na:
sektor A: puzzle, sektor B: křížovky, sektor C: tatranky, sektor D: kafe, sektor E: další náhradní křížovky, kalendář a brýle, sektor F: blbníček s častými otázkami. 

Na gauči seděla babi a lámala rohlíky pro slepice. S uspokojením jsem se na ni podívala a pro jistotu na stůl doplnila cedulku s nápisem: "JSEM PO FLÁMU. PROSÍM NEBUDIT. DĚKUJI HANKA" 

Musím na tomto místě poděkovat babi i Alimu za to, že pochopili vážnost situace a opravdu mě nechali spát až do oběda. 

Kousek od nás je stánek s občerstvením. Chodíme tam s babi na malinovku a zmrzlinu. Takový malý, nevinný úplatek za to, že je babi ochotná  jít na špacír. 

A protože moje vděčnost byla tentokrát opravdu nezměrná, a taky proto, že jsem uznalá a umím věci ocenit, vzala jsem babi na procházku se sladkou tečkou na závěr. 

Milá babi a milý Ali. Moc vám za dnešek děkuju. Máte to u mě.