Prázdniny jsou v plném proudu. Nedávno jsme tu proto měli milovaná vnoučátka. Před jejich příjezdem jsem potřebovala ještě pár věcí stihnout.
Babi seděla v kuchyni a sledovala, jak kmitám s mopem po chodbě, strouhám mrkev na salát, naklepávám řízky, škrábu brambory a vůbec finišuju s přípravami na tu naší vzácnou návštěvu.
Babi: "Budeme hledat ženicha?"
Ta věta mě vytrhla z činnosti.
Já: "Proč proboha?"
Babi: "Abys nebyla sama."
Já: "Ale já sama nejsem."
Babi (překvapeně) : "Nejsi? A koho máš?"
Já: "No přeci Petra."
Chvíli bylo ticho. Babi zpracovávala právě získanou informaci.
Babi: "Muži dnes hrozně klesli."
Vypůjčila jsem si průpovídku, kterou říkávala její sestřenice.
Já: "Já vím babi. Já muže nechci. Muži lhou."
Babi: "Taky mám spoustu nápadníků, ale já už je nechci. To je sranda viď."
Já : "Jo jo. Chápu. Muži lhou."
Mrkvička už byla v malých skleničkách v lednici, vše bylo připravené.
Vždycky, když k nám děti přijedou, je Babi: ", jako kdyby se celý dům rozsvítil. Energie z nich doslova prýští. Aliho přítomnost vnímají naprosto přirozeně. Je to pro ně zkrátka chlapík, který z babi dělá legrační babičku.
Je zajímavé sledovat, když si s babi hrají. Ráda si s nimi povídá. Společně se smějí dokonce i tomu, když Ali provede nějakou kulišárnu a nebo když babi vypráví zážitky z cest časoprostorem. Netuším, jestli také umí cestovat časem, ale rozhodně se s babi nenudí.
Babičky jsou od toho, aby vnoučátka trošku rozmazlovaly. A já nejsem výjimkou. Snídaně do postele, pohádky, vymýšlení blbostí, večerka je v podstatě až když samy odpadnou a zásadně se nepletu do jejich drobných rozepří. Ty si musí vyříkat samy. Funguje to.
Poslední společnou noc, když už skoro spaly řekly:
"U babičky můžeme všechno. Jenom ne zlobit."
Krásné vyznání. Škoda jen, že to nechce pochopit i Ali. Alespoň občas. Budu muset děti poprosit, aby mu to příště nějak vysvětlily.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Děkuji, že mě sledujete. ❤️