Ráno bylo jako každé jiné, jen babi pořád ne a ne vstávat. Ne že by to bylo nějak zvlášť neobvyklé, ale přeci jen se občas bojím, jestli se něco nestalo.
Když bylo po deváté hodině, nedalo mi to, potichu jsem pootevřela dveře a nakoukla. Silný odér mě téměř vytlačil z pokoje. Vypadal, jako by tu proběhla zuřivá bitva. Po zemi byly zbytky munice i části výstroje. Babi ležela v posteli a ani nedutala. Abych byla přesnější, dělala neviditelnou. Jako kdyby hrála hru ve které hráči po výzvě "štronzo" zůstanou nehybně v pozici, ve které se právě nacházejí.
Letmým pohledem jsem zhodnotila stav bojiště i následky boje a dospěla k názoru, že ze strategického hlediska bude nejlepší, když babi zatím zůstane tam, kde je, aby případné zbytky nábojů nemohly způsobit další škody. Stejně nevypadala, že by se jí chtělo uklízet bojiště. Z pod peřiny jí vykukovaly v podstatě jen oči, které mě téměř nehnutě a neúčastně pozorovaly.
Nevím, co se v noci stalo, ale předpokládám, že se připletla do nějaké roztržky mezi Alim a nezvanými návštěvníky odjinud. Evidentně chtěla Alimu pomoci při obraně území a přecenila svoje síly.
Bylo na mně, abych uklidila bojiště a poskytla hrdinům alespoň teplou koupel a čisté oblečení. Postupovala jsem systematicky z jedné stany pokoje na druhou a snažila se z bojiště udělat opět obyvatelnou místnost. Babi se po celou dobu úklidu ani nepohnula. Vypadalo to, jako by ji zákeřný nepřítel zhypnotizoval. Jak podlé!
Na chvíli jsem se tak stala pyrotechnikem a krok za krokem opatrně likvidovala zbylou munici. Pravda. Trvalo to. Ale naštěstí nedošlo k žádným větším škodám na majetku a na bojišti zůstala jen babi, po uši zavrtaná do peřin. Ještě než jsem postoupila do závěrečné fáze, napustila jsem vanu.
Babi miluje pěnu do koupele a tentokrát to bylo opravdu potřeba. Rozhodla jsem se, že babi naložím do vody, aby se bláto na hřišti (tedy vlastně z bojiště) pořádně odmočilo a já se mohla vrhnout na povlečení postele.
Opatrně jsem babi vytáhla z úkrytu a velmi šetrně ji přesunula do koupelny. Netušila jsem, zda na sobě nemá ještě nějaké další výbušné zařízení, takže opatrnost byla opravdu na místě. Pomohla jsem jí do vany. Pěna se jí rozprostřela kolem hlavy, jako by měla na hlavě chlupatou beránčí čepici. Vypadala bezbranně a unaveně. Zkrátka jako po bitvě. A tak jsem tam tu naši bojovnici nechala, aby si po tom zuřivém boji trochu odpočinula a zrelaxovala.
Povlečení peřin už byla jen kosmetická úprava. Taková závěrečná tečka celé operace, po které činanou babi čekala zasloužená snídaně. Hořký čaj a dva suché rohlíky, což byla, vzhledem k újmám, které v boji utržila, jediná možná varianta.
Po snídani se babi ulevilo, vrátila se jí dobrá nálada. Na noční boje si už ani nevzpomněla a vrhla se na svoje milované křížovky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Děkuji, že mě sledujete. ❤️