Díky knížce, kterou mi vydalo nakladatelství Euromedia, i díky panu Staňku Vaňkovi, který měl její vydání na starost, jsem se seznámila s paní Doc. MUDr. Ivou Holmerovou PH.D., která je předsedkyní společnosti Alzheimer Europe. A protože tato dáma ví o Alim snad úplně všechno, napsala mi do knížky krásné a fundované povídání, čímž povýšila její odbornou úroveň, čehož si velice vážím. Je to pro mne obrovská čest.
Šťastná náhoda však svedla naše cesty ještě více. Zjistily jsme, že bydlíme ve stejném městě, jen malý kousek od sebe. Vyloženě znamení z hůry. Jednoho krásného dne pak před naší brankou zastavilo auto a my s babi dostaly sadu her, které teď s Alim můžeme hrát. A protože jsme ženy činu, dlouho jsme neváhaly.
Nastal den "D", hodina "H" a minuta "M". Babi se posadila v kuchyni ke stolu a natěšeně sledovala, jak rozbaluji krabici.
Babi: "Copak to máš?"
Já: "Dostaly jsme hry, tak je vyzkoušíme. Co ty na to?"
Babi: "Bezva."
Přiznám se bez mučení, že nerada čtu návody, ale u většiny her jsem naštěstí ani nemusela. Nejdřív jsme zkusily hledání stejných obrázků. Vlastně takové pexeso naruby, protože obrázky nejsou schované. Na stůl jsem rozložila velké karty s obrázky a babi pak lízala z balíčku malé kartičky a hledala a hledala. Docela jí to bavilo, i když měla občas problém obrázek najít, protože je jich opravdu hodně. U téhle hry (stejně, jako u některých dalších) je více variant. Můžete hledat fotografické obrázky, různobarevné tvary a nebo barvy, což je skvělé a samotnou mě překvapilo, jak se tím změní obtížnost hry. Nejlépe šly babi fotografie. S barvami a tvary chvíli zápasila, ale nakonec je zvládla, i když to trvalo o trochu déle.
Zato další hra! Ta nás potrápila. Bylo to nejspíš tím, že babi Domino nikdy nehrála. Pravidla tak byla nad její schopnosti. Nepomohl ani výběr varianty (ovoce, barvy a puntíky). Když už část pochopila, během chvilky jí v tom Ali udělal takový zmatek, že jsme to po třetím pokusu vzdaly. Já se snažila hodně, neboť je hra hezky vyvedená a babi méně, protože jí to nešlo a tím pádem nebavilo.
Co však babi zaujalo bylo párování obrázků. Měla za úkol určit dva obrázky, které k sobě tematicky patří, a tak jsme párovaly čepici s rukavicemi, kočku se psem nebo třeba nůž s vidličkou. Kartičky jsou velké a betelné. Dobře se berou do ruky. A jen u pár obrázků, které jsou mimochodem vyvedeny ve velmi hezkém moderním pojetí, jsem i já měla trošku problém poznat, že motýl patří ke kytičce a spárovala je v podstatě až vylučovací metodou. Není to však nepřekonatelný problém. Tyto sporné, respektive složitější kartičky lze jednoduše vyřadit. I tak jich zbude dost a dost pro hraní i pro radost, jak mi právě poradilo moje básnické střevo.
A pro úplnost. Tady i jinde je možné zakoupit knížní vydání mého blogu:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.