Jsme malé město. Skoro všichni se tu známe. Mám to tady ráda, přestože jsem vlastně "náplava". Je to první místo, kde se cítím opravdu doma. V posledních letech se tu však lidé už tolik nepotkávají, a tak je každá společná akce velmi vítaným rozptýlením.
První adventní neděle je k setkání naprosto ideální. Chvíli společně pobýt, pobavit se a nasát atmosféru vánočních svátků. Navíc se zdá, že se nám tu zrodila krásná nová tradice. Letos se totiž opět konalo roztomilé představení "Živý betlém".
Byla už tma. Babi se brutálně nikam nechtělo a nechala se dost dlouho přemlouvat. Ne proto, že by byla lemra líná, ale protože už se po odpolední procházce cítila unavená. Když jsem však podotkla, že pojedeme autem, nakonec blahosklonně souhlasila. Oblékli jsme se, do kabelky jsem strčila hrnečky na svařák a vyrazili jsme. Všichni. Včetně Aliho a mého přítele.
Nacpat potmě babi do auta byl trochu oříšek. Špatně vidí, takže se bála udělat krok. Ale zvládli jsme to. Nasoukala se na zadní sedačku, a přestože byla poněkud nakřivo a mírně sesunutá, pětiminutovou jízdu přežila.
Na místě byla spousta lidí. Babi zvědavě koukala, kde to jsme. Dávno zapomněla, kam že to jedeme. Trochu nemotorně jsme se zařadily mezi přihlížející. Babi mi trochu vlála v prostoru, takže se všem omlouváme za uštědřené žďuchance. Potřebovala jsem ji "zaparkovat" tak, aby neupadla a alespoň trochu viděla. Bylo hezké sledovat, jak jí září oči při pohledu na spoustu malých i velkých andělíčků. Dokonce si vzpomněla i na útržky koled, které jsme si za doprovodu živé kapely všichni zazpívali.
Babi jsem opřela o ohradu s poníkem a ovečkami a sledovaly jsme spolu stínové divadlo o narození Ježíška. Stály jsme z boku. Babi neměla úplně nejlepší výhled. Snažila jsem se jí proto říkat, co se TAM na seně aktuálně děje. Nějak mi při tom zadrhával hlas a do očí mi spadl asi kousek té zvěstující komety. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč se mi najednou hrnuly slzičky do očí.
A tak jsme tam tak stály, usrkávaly svařák a babi ani nevadilo, že stojí. Po představení nám přinesli židli. Babi se spokojeně usadila, aniž bychom tušily, že se připravuje společné focení účinkujících. Pak nás najednou obklopili andělíčci, bača, ale i Marie s Josefem, a tak jsme se díky kamarádovi Zdendovi na chvíli staly součástí vánočního kouzla a získaly několik krásných fotek na památku.
Babi se ani nechtělo domů. Dostala výbornou buchtu a cukroví, a bylo vidět, jak je jí hezky. První advent máme za sebou. Představení však bude k vidění ještě po tři další adventní neděle. Myslím, že můžu za sebe i za babi říct, že už se moc těšíme.
Otázkou je, kam vlastně zmizel Ali? Vůbec jsem ho ten večer neviděla. Možná si jen přihnul svařáku o trochu víc, než je zdrávo a ustlal si tam někde na seně. V každém případě s námi ten večer domů nejel. Bylo to příjemné.
Doufám jen, že ráno nebude mít kocovinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.