Vánoce se rychle blíží. Přiznám se bez mučení, že nerada slavím, jak se říká, na povel. Oslavuju, když mám chuť a ne, kdy se oficiálně má. Abych to vánoční šílenství přežila, stává se ze mě v podstatě minimalista. Na cukroví mám kamarádku Aničku, velký úklid řeším až po Silvestru a dárky máme již roky "žrací". Podotýkám, že k všeobecné spokojenosti a celkově se snažím starosti spojené s tímto obdobím minimalizovat.
Naše babi je pravý opak a oslavuje moc ráda. V tom jsme každá jiná. Letos jí to alespoň trošku kompenzuju účastí na místní akci "Živý betlém", aby se mi holka taky trošku kulturně vyžila. Minulou neděli jsme spolu absolvovaly již třetí adventní vystoupení. Jako vždy velmi roztomilé představení. Takové od srdíčka. Troufnu si tvrdit, že se babi de facto stala takovým neoficiálním maskotem tohoto krásného počinu.
Ali tu slávu babi nepokrytě závidí. Nedokáže překousnout, že si to užívá bez něj. Navíc na VIP místě! A tak se nám to občas snaží překazit. Tuto neděli to na mě zkoušel už od rána.
Už jak babi vstala, jsem pojala podezření, že zase celou noc s Alim protrajdali bůhví v jaké dimenzi. Myslím, že jí chtěl jednoduše utahat, aby byla večer unavená a nemohla se zúčastnit.
Babi: "Ježiši já se dneska motám."
Já: "To asi bude tím, že jsme včera nebyly na procházce. To za chvíli rozchodíš."
Babi: "No jo. Dneska to na žádnou brigádu nevypadá."
Já:"Na jakou brigádu? Vždyť už na žádné brigády nechodíš."
Babi: "Ale jo. Chodím. Každou chvíli mě zavolají, že mě potřebujou."
Já: "Teď ale nikdo nevolal."
Babi: "Ale jo.Včera přece... mi to říkali."
No. Myslela jsem si své. Babi nemá telefon už několik let. Jenže pak mi došlo, že si z ní Ali udělal legraci. Nebylo by to poprvé. Je to pacholek. Takovej náš naschválníček. Moc dobře ví, že už by babi žádnou brigádu nezvládla. Příští rok jí bude devadesát a pochybuju, že by se v průběhu cestování časoprostorem mládlo natolik, aby mohla kdekoliv brigádničit. Je sice pravdou, že nemám žádné osobní zkušenosti, ale podle toho, co jsem četla a viděla ve filmu, tak se během cestování časem nestárne. O žádném případu omládnutí jsem nikdy neslyšela.
Tento týden nás čeká poslední, čtvrtá adventní neděle. Babi už se těší a já doufám, že nám Ali zase neprovede nějakou rošťárnu. Zbývá se jen naladit na tu správnou atmosféru.
Štědrý den se opravdu blíží a my si už brzo pořádně nacpeme bříška. Samozřejmě až potom, co uvidíme zlaté prasátko.
Zase po roce, jsou tu vánoce, hallelujah gloria...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.