Občas s babi chodíme do Kavárny Včera, kde se pravidelně konají různé podpůrné akce. Minule jsme tančily, ale tentokrát bylo na programu společné vaření.
Přiznám se, že jsem si neuměla moc představit, jak takové společné vaření probíhá. To že si u toho budeme povídat a zpívat, to jsem věděla, ale jak se všichni podělíme o jednotlivé činnosti při kuchtění, to mi hlava nebrala.
Ráno jsme vstaly o něco dřív než obvykle. Babi měla na křesle připravené věci, borůvky čekaly v lednici, vajíčka ve špajzu, a zbývalo jen obstarat zvířata, nasnídat se a hurá do světa. Ano. Takhle nějak jsem si to představovala. Jenže když babi vstala, bylo všechno jinak. Absolutně ignorovala, že má na křesle připravené oblečení a nahodila lehce jetý domácí outfit. Nu což. Stane se.
Když se celá převlékla, musela ještě několikrát navštívit výsostná místa, mezi tím si stihla pocintat tričko, a když už jsme konečně došly k brance, vzpomněla jsem si, že zas pro změnu já nemám boty. Poté se šla babi ještě jednou přesvědčit, že je opravdu holčička a vyrazily jsme.
Bylo horko. Zpocená jsem byla až... ani nechtějte vědět kde. Babi seděla v autě, já v rychlosti kontrolovala, že máme opravdu všechno a babi si radostně prozpěvovala. "Hopsa hejsa do Brandejsa...", "...a toho vola dáme dokola... " či "Sláva nazdar výletu..." Dlouho jsem ji neviděla v tak dobrém rozmaru. Možná bych se ani nebránila výrazu euforie.
Dorazily jsme chvíli před začátkem. Na jídelníčku byla zeleninová polévka a borůvkové knedlíky. Pomalu se začaly scházet ostatní účastnice. Posadily jsme se kolem stolu a ze všeho nejdřív jsme se vzájemně představily, zazpívaly si několik lidových písniček, a pak už jsme se vrhly na vaření.
Paní Klárka rozdala prkénka, nože, zeleninu, brambory a už se to krájelo a loupalo. Radost pohledět. Mezitím jedna z "kuchtiček" prodělala těsto, společně jsme nakoulely hnedle knedle a šup s nimi do hrnce. Během půl hodinky bylo hotovo a my se mohly pustit do jídla. Dlouho jsem si tak nepochutnala. Jó, když se sejde skvěle sehraný tým, jde to jako po drátku a výsledek stojí za to. Celé menu zakončil pohárek s borůvkami a šlehačkou. Taková pomyslná tečka za výborným obědem.
S plným bříškem jsme pak hrály různé hry, protáhly si bolavé oudy a vše prokládaly zpěvem. Babi téměř každou písničku, za veselého smíchu ostatních, zakončila popěvkem "A toho vola dejte dokola". Vůl se tak pro tento den stal hlavním poselstvím, které se jako červená nit táhlo celým tímto veselým setkáním.
Nastal čas se pomalu se rozloučit. Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne. Hodně jsme se nasmály a probraly všechno možné i nemožné. Jen babi už ke konci únavou došla řeč. To se ještě nikdy nestalo.
Moc děkujeme za pozvání. Rády zase přijdeme. Jsem zvědavá, co bude dobrého.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Velice si vážím všech, kdo si udělali čas a svým komentářem zhodnotili mé snažení. Uvítám všechny podněty, které by vás na téma péče o nemocné s alzheimerem zajímaly. Děkuji, že mě sledujete.