Ali přítel nejvěrnější - 107 - Babi detektivem

Tak jsem si myslela, že k nám z toho časoprostoru lezou jen samí slušní lidé. Bordeláři. To jo, ale jinak v podstatě bezproblémoví jedinci. Dneska mě však vyděsilo, že tomu tak možná není. Třeba je to tam samej kriminální živel, jako u nás. To by mi tak ještě scházelo.

Babi: "Budeme muset zavolat policii."

Já: "A proč?"

Babi: "No. Přišli sem nějací tři chlapi, všechno zpřeházeli, ukradli a zmizeli."

Já: "A co ti ukradli?"

Babi: "No to já nevím. To budu muset ještě vyšetřit."

Já: "Ty nevíš, co ti ukradli?"

Babi: "Budu si to muset ještě pořádně promyslet a srovnat v hlavě." 

Tak to je pěkné nadělení. Co teď s tím? S mezidimenzionální kriminalitou nemám žádné zkušenosti. Nikoho jsem neviděla. Nikoho jsem neslyšela a nic nepostrádám. Přece nemůžu přijít na policii v našem teď a tady a nahlásit, že k nám vnikli tři muži bůhví odkud, které nikdo neviděl, udělali binec, co bincem není a ukradli něco, nevím co!? Asi by se na mě koukali jako na blázna. Ty by koukali, co se všade děje. Kdyby u nás bydleli, určitě by to pochopili snáze.

Netuším, zda vůbec mají s takovýmto vyšetřováním zkušenosti. A taky si nejsem jistá, jestli se to babi nestalo v jiné dimenzi. Je z těch věčných cest chudák celá popletená. Pořád Alimu říkám, že už by se měli na to cestování časem vykašlat. Babi je pak z toho celá jurodivá.

Babi teď jako správný detektiv chodí po domě a zajišťuje stopy. V kuchyni již přerovnala špinavé nádobí, ve skříni prohrabala všechny regály, zkontrolovala i schránku na dopisy a pořád nic. Občas přijde a řekne "To je divný.", zakroutí hlavou a pokračuje v pátrání.

Nechci jí rušit. Sedím raději před domem, abych nějakou tu stopu omylem neponičila, a ze všech sil jí držím palce, aby se všeho dopátrala a nemuseli jsme hledat spojení na muže zákona v jiné časoprostorové linii. Vůbec totiž netuším, jestli se takové spojení dá navázat. Respektive zda vůbec existuje nějaký telefonní seznam. Třeba už tam používají jen  telepatii. Tak to už bych se nedomluvila vůbec.

Sedím, čekám a nemůžu se zbavit  vtíravé myšlenky, že to je jen další Aliho žertík. Že už mu to není blbý... Možná mu křivdím, ale asi jim ty cesty zatrhnu a bude pokoj.

Jak tak přemýšlím nad různýma variantama, uvědomím si, že je nějaké divné ticho. Jdu se podívat, jak je babi daleko s tím pátráním a ona si v klidu sedí v pokoji a luští si křížovky. Nebudu ji rušit. 

Možná už je na stopě.