Rozhovor pro deník Metro

V deníku Metro byl 30.1.2021 publikován rozhovor. Můžete si jej přečíst na níže uvedeném odkazu:

https://www.metro.cz/alzheimer-mamy-pro-nas-je-to-ali-obcas-se-projevi-i-jako-opravdovy-kamarad-rika-blogerka-grd-/spolecnost.aspx?c=A210130_092850_metro-spolecnost_hyr

Alzheimer mámy? Pro nás je to Ali. Občas se projeví i jako opravdový kamarád, říká blogerka

• 
• 
• 

30. ledna 2021  9:28  Marek Hýř Metro.cz

Píše čtivě a nevyhýbá se ani těm drsnějším tématům. Hana Vondráčková pečuje o matku s alzheimerem a jako ventil začala o nemoci blogovat. „Je to téma, o kterém se moc nepíše. Nemluvím o institucích nebo o nejrůznějších nabídkách pomoci. Myslím vyprávění lidí, kteří s takto nemocnými příbuznými žijí a starají se o ně. Rozhodla jsem se blog věnovat právě příběhům, které mapují průběh nemoci. Se vším, co k tomu patří,“ říká Vondráčková.

Než mrknete na blog pubertackapredduchodem.blogspot.com, přečtěte si rozhovor s jeho autorkou.

Zaujala mě hned první kapitola. Píšete o tom, kolik vaše matka pila alkoholu. Proč hned tak drsný začátek?

Nikdy jsem nepsala, takže výběr prvního příběhu byl naprosto intuitivní. Byla jsem plná emocí, podvědomě jsem proto sáhla po nejtěžším kalibru. Možná jsem se prvotně chtěla zbavit těch největších balvanů.

Jak jste se k psaní blogu dostala?
Přišla jsem o práci a hodně mě to sebralo. Týden jsem byla totálně paralyzovaná. A zrovna v tu dobu se mi do cesty připletl odkaz na vytvoření vlastního blogu. Prvotní myšlenka byla, že budu psát jen tak pro sebe, ze všeho se vypíšu a bude zase dobře.

Blog máte zhruba měsíc. Je vám už lépe?
Dcera mě přiměla založit si účet na sociálních sítích a pomohla příběhy nasdílet. Mám díky tomu odezvu od lidí, kteří něčím podobným procházejí nebo jim mé příběhy jen zvednou náladu po náročném dni. Musím říct, že mě to neskutečně nabíjí. Všechny ty milé komentáře. Cítím, že to, co dělám, má smysl, a to je pro mě nejdůležitější.

Proč o alzheimeru vaší matky píšete jako o Alim?
Je to krátké, roztomilé a nezní to tak strašně učeně. Přijali jsme ho do rodiny jako plnohodnotného člena. S Alim můžete zažívat i legraci, ale zkuste to s alzheimerem. Než to vyslovíte, tak je po he he. A věříte, že se někdy dokáže postavit také na naši stranu?

Jak to myslíte?
Třeba ve chvílích, kdy nám rupnou nervy. V ten moment se Ali projeví jako opravdový kamarád a přiměje babi, aby během minuty na všechno špatné zapomněla.

Babi?
Tak jsme mámě začali říkat, když se mi narodila dcera, a už jí to zůstalo. Dnes jí babi říkají úplně všichni. I naši kamarádi.

Ví, že o ní píšete blog?
Říkám jí z legrace, že je celebrita, protože o ní píšu příběhy. Řekne mi, že jsem šikovná, a za pět minut nic neví. Je to jako na houpačce. Jeden den máte pocit, že je to v pohodě, a druhý den vás máma ani nepozná nebo řekne, že jí dcera umřela. Tak to prostě v životě s Alim je. Buď se s tím smíříte, nebo vás to převálcuje. Já se rozhodla pro to první. 

Ali přítel nejvěrnější - 26 - babi nám někdo vyměnil

Babi je jako vyměněná. Začátek března jako by jí vlil do žil energii. 

Ještě nedávno jsme měli problém přinutit ji k jakékoliv činnosti. Přestala luštit křížovky, nekoukala na televizi  a neustále se držela v mé blízkosti jako ocásek. Kam jsem se hnula, tam šla za mnou. Když jsem vařila seděla v kuchyni, při práci na počítači seděla vedle mě a tiše čekala, až dodělám práci nebo mi dávala užitečné a fundované rady, jak mám co udělat, abych to měla rychleji hotové.  Zkrátka pomocník k nezaplacení. Div, že se mnou nechodila i na záchod. 

Jediným cílem bylo uspíšit mé zbytečně činnosti, abychom už konečně mohly hrát karty. Zkrátka věc, která ji v současné době naprosto pohltila. A tak jsme hrály a hrály, až do úmoru. 

Přiznám se, že nejsem zrovna hráčský typ, takže už po druhé hře zívam tak, že si můžu pusu roztrhnout a do očí bych si nejradši strčila sirky, aby se mi tolik nezaviraly. 

Jsem statečná holka, takže si čas od času opláchnu obličej studenou vodou a jedu dál. Tohle monotematické období trvalo skoro čtrnáct nekonečných dnů.

Najednou, jako kdyby někdo přepnul čudlík, babi srší humorem, dobrou náladou a luští jednu křížovku za druhou s takovým zaujetím, že ani nevnímá okolí. 

Jako kdyby nám ji někdo vyměnil. Kafemlejnkové příběhy jsem neslyšela dobře tři týdny a je to báječné. Nevím, jak dlouho nám tato idylka vydrží, ale sobecky si to užívám. 

Minulý týden se na nás přijela podívat dcera. Dorazila bez dětí, takže jsme si mohly i popovidat, trochu se užít a hlavně si s babi zahrát žolíky. Velice se na ně těšila. Ještě neviděla babi v akci a k mému vyprávění se stavěla poněkud skepticky. 

Posledních pár let ji babi nepoznává a jen vypráví a vypráví a vypráví. Donekonečna. Neuměla si proto představit, že by to ještě někdy mohlo být jinak. 

Večer jsme zasedly ke stolu, ujasnily si pravidla a začaly hrát. Těšila jsem se na reakci. Lépe řečeno, těšila jsem se na překvapený výraz v tváři mé dcery.

Dočkala jsem se už po třetím kole první hry. Otevřená pusa s nevěřícím, naprosto šokovaným pohledem na babi, která právě suverénně zavřela z ruky, aniž by nám dala jakoukoliv šanci z této smršti vyjít alespoň trochu se ctí, mě pobavila. Okomentovala jsem to slovy "Tak vidíš. A tohle mi dělá pořád." 

Hrály jsme ten večer dlouho, hra byla naprosto vyrovnaná a v očích mé dcery byla vidět radost, že mohla babi ještě někdy zažít tak, jak si ji pamatovala z doby, než přišel Ali. Bylo snadné na něj zapomenout a podlehnout kacíříské myšlence, že je prostě pryč. 

Nebyl. Škoda. 

Ali přítel nejvěrnější - 25 - zase jsem umřela

 Poslední dobou v naší rodině přibývá úmrtí.

Například dneska mě babi pohřbila minimálně pětkrát.

Někdy si říkám, jestli si na mě nějak nezasedla. 

Nebo... že by za to mohl Ali? 

Vždyť jsem na oba hodná. Starám se o ně. Dělám, co jim na očích vidím.. 

Pravda, občas utrousím na Aliho adresu nějakou tu rádo by vtipnou poznámku. To je pravda. ale to bych nebyla já. 

Musím je přece trošku poškádlit. Vždyť ti dva jsou pořád spolu a chovají se jako dva puberťáci. 

Ale proč si z celé rodiny vybral zrovinka mě?!

Jo. Občas mu babi ukradnu na karty, ale jinak to snad tolik nepřeháním. 

Tak proč? 

Možná ještě ty noci.....  To babi po čokolce spinká, jako nemluvňátko, takže místo trajdání s Alim prostě spí. 

To by možná mohl být důvod. Ale proč hned takové morbidity?!

Jako by nestačilo mě jednoduše ignorovat. 

Kdekoho zázračně oživuje... maminku, tatínka, babičku... ,takže je to u nás samé z mrtvých vstání, jenom mě neustále pohřbívá. Nikoho jiného.

Přiznám se, že se mě to trochu niterně dotýká a cítím v sobě takový maličkatý pocit bezpráví. Taky jsem kvůli tomu na Aliho pěkně naštvaná. 

Ale může si za to sám. 

Kdyby se s ním dalo rozumně mluvit, tak jsme se mohli v klidu domluvit. Chvíli já, chvíli on. 

Jenže s Alim se rozumně prostě mluvit nedá. 

Ale jestli si myslí, že to jen tak vzdám, tak to mě nezná. Jsem beran. 

Takže milý Ali. Máme tě rádi, ale ber na vědomí, že karty s babi prostě hrát budu, ať se ti to líbí nebo ne. A tu čokoládu jí taky dám.

Jsi na tahu.... 

Recept - spací vaječný koňak

Vaječný koňak

2x salko

2x neslazené kondenzované mléko 

2x 45% smetana 

2x méně tučná smetana 

20 vaječných žloutků

1x vanilkový cukr 

Rum konopný (konopné listí na 7-14 dnů naložit) 

Smetany, salko i "nesalko", žloutky  a cukr rozšlehat. 

Pomalu, za stálého míchání zahřívat do okamžiku, kdy se začne tvořit pěna. 

Nechat vychladnout (občas promícháme). 

Přilít rumu dle chuti (pro staroušky méně). 

Podávám před spaním (u nás jen výjimečně - babi je nedobrovolný abstinent) 

Poznámka : vaječné žloutky mají blahodárný vliv na mozek. jsou nejbohatším zdrojem cholinu. Je to základní látka pro dobrou funkci mozku. 

Recept - spací čokoláda

Spací čokoláda 

Máslo rozpustime ve vodní lázni (4x)

Konopné listí (ne palice-má to zklidnit, ne omámit) nadrtíme a vylouhujeme v rozpuštěném másle (alespoň 20min za stálého zahřívání), poté scedíme. 

Sušené plody nakrájíme nadrobno (švestky, meruňky, goji, rozinky, slunečnicove semínko, konopné semínko...) a rozprostřeme na plech (do ohrádky na pečící papír).

V mise smícháme ostatní suroviny: 

100g kakaa

1x vanilinovy cukr

1 vrchovatou lžíci mleté ceylonske skořice 

1/2 hrnku sušené smetany (nebo dle chuti) 

Špetku soli 

Cukr krupice dle chuti (směs vždy ochutnám) 

Můžete přidat pro výživu mozku:

2 rovné lžíce sypkého hořčíku

2 vrchovate lžíce lecitinu

2 rovné lžíce taurinu

Vše v misce promíchám a postupně vmíchám do rozpuštěného másla tak, aby vznikla hustší ale tekutá hmota, kterou ihned naleju na plech s plody. Čokoládu dám do chadna, po vychlazeni nakrájím na kostičky a nechám alespoň 1 den odležet, aby se chutě prolnuly. Většinou to déle nevydržíme a hned používáme. 

Dobrou chuť