Ali přítel nejvěrnější 8 - ach ty paralelní světy..

 Občas se babi stane, že dokonale nezvládne přechod mezi jednotlivými dimenzemi. 

Čas od času se cestou něco zvrtne a někde něco zůstane a jinde přibyde. 

Svým nezasvěceným pohledem to vnímám jako jakousi nezdařenou teleportaci . 

Zatím co mysl bloumá bůhví kde, v kalhotách dojde ke zhmotnění. 

No jo. Žádný učený z nebe jednoduše nespadl. I já občas něco naprosto přízemně zpackám. A kdoví, co všechno babi v tom nekonečném časoprostoru zažívá. 

Pořád se něco děje. A když to znasobíte počtem paralelních světů, je toho nepočítaně. Kdo to má všechno stíhat!?

A tak dělám, jakože nic a babi dělá to samé. Obě víme, že na tom budeme muset ještě zamakat a vychytat mouchy i další bezvýznamné nesmysly. 

Někdy je toho tolik, že by se z toho jeden po... 

A tak jsem babi dala, pro jistotu, 2 tabletky černého uhlí , aby měla alespoň o jednu starost méně. 

Ali přítel nejvěrnější 7 - opakování není matkou moudrosti

Babi bývala velmi krásná.

A byla si toho patřičně vědoma. O nápadníky neměla nouzi.

Krásní lidé to však ve stáří nemají jednoduché. Většinou velmi těžce nesou změny, které souvisejí se vzhledem. 

Babi není výjimkou. Každý zdvořilý pozdrav vnímá jako pokus o intimní sblížení. A nikdy nás neopomene upozornit, jak po ní dotyčný jede. 

Až jí to sebevědomí někdy závidím . 

Díky Alimu, se cítí být stále atraktivní a žádoucí. Někdy je to roztomilé. Zejména, když je dotyčnému o padesát méně. 

Babi taky miluje návštěvy. 

Je to báječná možnost vybrané oběti povyprávět několik oblíbených příběhů. 

A protože příležitostí není tolik, kolik by potřebovala, nezaváhá a vypráví pro jistotu bez přestávek jeden příběh za druhým, aby toho stihla co nejvíc.

Vydrží mluvit hodně dlouho. V podstatě se nám nikdy nepoštěstilo zažít okamžik, kdy by přestala mluvit sama od sebe. 

Příběhů nemá mnoho a tak je vypráví stále dokola. Ne, že by nebyly zajímavé, ale ne každý je takový držák, aby to vydržel. 

V takových případech se snažíme dotyčného oblíbence zachránit přesunem z babičina dosahu. 

Najdou se však i velmi odolní jedinci, kteří vydrží neuvěřitelné množství kol. 

Mají můj hluboký obdiv a za každou takovou návštěvu jsem nesmírně vděčná. 

Všechny příběhy znám v jejich původních verzích bez Aliho úprav i v pozdějších přepracováních. 

Slyšela jsem všechny nesčetněkrát. 

Někdy přemýšlím, jaké množství poslechů by se dalo kvalifikovat jako mučení. 

Většina našich přátel má za sebou spoustu opakování, o kterých se rozhodně nedá říct, že by byly matkou moudrosti. Spíš naopak. 

Moje stavy čas od času připomínají spíš šílenství než zmoudření. 

Občas přijde někdo nový, slušně vychovaný, který příběhy nezná. Přijdou mu zajímavé. Navíc se snaží být zdvořilý a co je nejhorší, má potřebu klást doplňující otázky. 

Snažíme se ho nenápadně, ale o to naléhavěji požádat, aby to nedělal. 

Když si nedá říct, bez milosti ho v tom necháme. 

Víc jak hodinu ještě nikdo nevydržel. 

Komu není rady, tomu není pomoci. 

Po chvíli  prosebných pohledů však většinou vyměkneme a dotyčného zachráníme. 

Babi v takové dny chodí spát s pocitem, jak hezky si popovídala. 

Ali přítel nejvěrnější 6 - pokusní králíci

Alzheimera měla i mámy máma. Tedy moje babička.

Když u ní propukl v plné své síle, bylo mi 14 let.

Bydlela v činžovním domě.

Jedna místnost, společný záchod v mezipatře a taková ta kamna s troubou a dvěma šuplíky. Jeden na dříví a druhý na uhlí, pro které se chodilo do sklepa o dvě patra níž.

Něco takového si dnes ani neumím představit.  A to bydlím v rodinném domku, kde topime dřevem v kombinaci s elektřinou. 

Celé dny koukala na televizi a povídala si s Pepíčkem Zímou z pořadu Sejdeme se na Vlachovce. 

Asi rok to  zvládala a máma za ní skoro každý den jezdila. 

Jednoho dne ji však našla v zimním kabátě opřenou o topící kamna. 

Už prý chudák doutnala. 

Chvíli pak bydlela s námi.

Než ji máma musela odvézt do nemocnice. 

Zažily jsme pár horkých chvilek. 

Babička měla poměrně robustní postavu. Byla to čemu se říkalo kredenciozní typ. 

Přesto se dokázala narvat do mého oblečení, běhat v něm po baráku, zvonit na ostatní partaje a vyhazovat nádobí oknem do dvora. Ze třetího patra. 

Jindy zas otevřela všechny knoflíky u plynového sporáku a naštěstí se při tom koukala z okna rozevřeného dokořán. 

Měla ráda pořádek, takže byly všechny knoflíky srovnané jako vojáci. Na maximum .

K výbuchu nedošlo jen šťastnou náhodou. 

Tenkrát se toho o Alim moc nevědělo, takže neexistovaly žádné léky, které by ho trošku přibrzdily, takže průběh byl docela rychlý a babička zemřela poměrně brzy. 

K téhle nemoci chovám veliký respekt a nedělám si iluze, že by mě Ali vynechal. 

A protože štěstí přeje připraveným,  neúnavně pročítám všechny dostupné informace o této nemoci a pak z babi i ze sebe dělám pokusné králíky. 

Zkusily jsme už všechno možné i nemožné. 

Kromě mikrodávek LSD či tanečních drog (v obou případech se prý dělaly výzkumy s údajně slibnými výsledky) , jsem zkusila snad všechno a kdoví možná někdy zkusím i je, pokud najdu dostatek odvahy. 

Jeden čas babi trpěla depresemi a špatnými sny. Ráno bývala vystresovaná a dezorientovaná. 

Hodně pomohla aromalampa na vonné oleje. Taková ta, co se zahřívá čajovou svíčkou. Jen jsem do misky na olej dala místo něj drcené konopné listí. Ne palice, ty by byly moc silné. Nejde o omámení, ale uklidnění . Knot se musí sestřihnout na max. 0.5 cm, aby se drť příliš nezahřívala a nepálila. 

Zapálila jsem to babi těsně před usnutím v pokoji, na bezpečné místo. 

Babi se krásně uklidnila a byla ve větší pohodě. 

Pak jsme inhalace na nějaký čas přerušili, abychom je později znovu zahájili. 

Přes den pouštím Signál rádio. Muzika vyplavuje vzpomínky na dobu kdy byla mladá. Vydrží ho poslouchat celé hodiny. 

Naladila jsem ho naprostou náhodou. Šťastnou náhodou. 

Babi si občas vybaví i jména zpěváků. A protože hrajou fakt hezky a všechny ty písničky znám, zpívám občas taky. 

Chybí vám něco v mých příspěvcích? Písněte mi do poznámky. Ráda to napravím. Pokud bude Ali souhlasit. 

.. a co tě neposílí, to tě možná připraví o rozum

Uáááá (dlouze a hodně nahlas)

Klid.

Všechno je v naprostém pořádku. 

Kotel neprasknul. 

Zhluboka dýchej. 

Nádech, výdech... 

Je to držák. Těch 130°C dal naprosto v pohodě. 

Nádech, pomalý výdech.. 

Pojistný ventil sice vypustil skoro všechnu vodu i s přípravkem proti korozi a v trubkách byla jen pára, ale tak sis napustila jinou. A teplota hned klesla. Vlastně se vůbec nic nestalo.. 

Nádech, výdech... 

Máš ohozenou zeď kalem? Stejně si chtěla malovat.. 

A koberec už taky potřeboval vyčistit...

Kapou ti ty sračky i z rozdvojky ve které máš zapojeno spoustu přístrojů ? 

Co šílíš? To se občas stane. 

Nezapomínej dýchat. No vidíš. Už ti to docela jde. Šikovná holka. 

A teď se z toho pěkně vypovídej:

Taková blbost. 

Upouštěl nám pojistný ventil topení. Měl na to nárok. Nějaký ten pátek už měl za sebou. 

Ráno jsme koupili  vše potřebné. Ventil, nový tlakoměr i těsnící pásku. 

Vše probíhalo jako po drátkách až do okamžiku odvzdušnování systému . 

V tu dobu už měl přítel v sobě několik panáků. 

Za normálních okolností je velmi šikovný. Ráda se dívám, když něco montuje. Má krásné ruce. Leckterý chirurg by mu je mohl závidět. 

Nesmí se však napít. 

To je pak absolutně nepoužitelný, avšak o to víc zapálený. V podstatě není síly, která by ho dokázala vyvést z omylu nebo mu zabránit udělat to o čem je přesvědčen jako o nejlepším řešení, přestože je to blbost na entou. 

Přiznejme si, že odkalovat radiátory při 80°C a plně natlakovaném systému není úplně nejlepší nápad. Dalo se čekat, že krytku rukou neudrží. I to, že půjde problematicky našroubovat zpět. 

Nečekala jsem, že po prvním nezdaru, kdy černá tekutina potřísnila prostor o průměru cca 1,5 metru (i do výšky) půjde proces zopakovat do další místnosti. 

V tu chvíli bylo na kotli kolem 120°C a já se modlila aby neprasknul. 

V trubkách tou dobou asi moc tekutiny nebylo. A pokud ano, tak v plynném stavu. 

Hned jsem začala dopouštět vodu a modlila se snad ke všem svatým. 

Naštěstí to zabralo a teplota klesla. 

Strašně se mi ulevilo. 

Možná i proto, že jsem ještě neviděla tu spoušť v pokoji, kterému říkáme pánský klub. Moc tam nechodím. Je to pánská zóna. 

Zde byl rádius znečištění 2 metry. Voda naštěstí nevyhodila pojistky, i když z rozdvojky trošku kapalo. 

Naše domácnost dlouho neslyšela takový příval jadrných slov. Doufám že jsem žádné nevynechala. To by mě dost mrzelo. 

Po větě, že by se měl odkalit ještě obývák jsem vypadala jako zosobnění boha pomsty a topenářské práce rázně zastavila. 

Zbytek vodky skončil na hlavě mého přítele, kam jsem ji s pocitem uspokojení vylila. Ani se necukal. Svléknul mokré oblečení a šel spát. 

Usnul hned. 

Celé odpoledne jsem strávila úklidem, pak naštelovala správně topení, nakrmila zvířata, babičku a utahaná padla do postele. 

Ráno se přítel divil, proč s ním nemluvím. Vždyť se nic nestalo. 

Máme krásný a romantický vztah. I po 15 letech se na sebe každý den těšíme. 

Pak však řekl osudnou větu:

Budu muset znovu odvzdušnit to topení. Žebřík v koupelně je skoro studený. 

Nevím, jestli si někdo dovede představit, co všechno mi v tu chvíli proběhlo hlavou. 

Řekla jsem možná trochu hlasitěji než jsem chtěla :

"Protože je stažený na minimum! " 

a pak ještě " Už na to ani nesahneš! " 

Chvilku na mě překvapeně koukal, těma svýma nádherně modrýma dětskýma očima, kvůli kterým by mu člověk odpustil cokoliv. 

Pak došel se psem, což bylo v tu chvíli to nejrozumnější, co mohl udělat. 

Je to prostě miláček.  

Je mi o hodně lépe. 

Ali přítel nejvěrnější 5 - Křížovky

Přestože už má Babi problém udržet delší větu, stále se ještě snaží luštit křížovky. 

Občas se vloudí šotek a musí si vypomoct nějakým tím novotvarem, ale pokaždé to udělá velmi svědomitě a Ali pomáhá, jak může . 

Když tajenka nevyjde úplně akorát, tak to trošku poopraví a nadává u toho, že ty křížovky už dneska neumějí udělat pořádně protože jim to vůbec nevychází. 

No jo. Nic už není jako dřív. Mě by to taky štvalo. 

Vždycky ráda luštila. Měla neskutečnou spotřebu křížovek. Dneska s vypětím všech sil zvládne jednu, ale i tak je to úctyhodný výkon. 

Je to další z věcí, které mě fascinují. Hodiny a hodiny sedí sehnutá a snaží se tu tajenku dát dohromady. 

Večer je pak velmi šťastná, že to má hotové, protože to budeme potřebovat pro to vyúčtování, co budeme dělat na konci měsíce a pro jistotu mě to nechá zkontrolovat, aby tam neměla chyby. 

I když jsem poněkud zmatená, pokaždé to pro jistotu zkontroluju. Co kdyby náhodou... 

Snažím se přijít na to, co bychom tak s těmi tajenkami mohly doma vyúčtovat, ale ještě jsem na to nepřišla. 

 To ví jen babi.